Zelená poušť. Tak by se dala charakterizovat většina moderních zahrad. Anglické trávníky a okrasné jehličnany nejen že neplodí nic dobrého k snědku, ale také úspěšně vytlačují původní druhy rostlin a živočichů. Klasické pěstitelské zahrádky zaplněné úzkostlivě opečovávanými záhonky, kde se pořád jen hnojí, hubí a likviduje, jsou o něco lepší. Bohužel ale hlavně ve vztahu k člověčímu žaludku. Pokud chcete mít ekologickou plodící zahrádku a ne soukromé plecí galeje, račte se seznámit s přírodními zahradami.
Filozofie ekozahradničení vychází z nepopiratelného faktu, že příroda nepoužívá průmyslové chemikálie, nehrabe listí, neorá a neprořezává stromy, protože to prostě není potřeba. Naopak dokáže maximálně využít předpoklady každého kousku země, aby ho co nejdůkladněji ochránila přirozeným zeleným pokryvem a zapojila do úžasného koloběhu životní energie.
Filozofie ekozahradničení vychází z nepopiratelného faktu, že příroda nepoužívá průmyslové chemikálie, nehrabe listí, neorá a neprořezává stromy, protože to prostě není potřeba. Naopak dokáže maximálně využít předpoklady každého kousku země, aby ho co nejdůkladněji ochránila přirozeným zeleným pokryvem a zapojila do úžasného koloběhu životní energie.
 |
| Školní zahrada v přírodním duchu. Foto: Svatava Vitulová |
Bez zbytečných zásahů
Pokud se ji člověk pokouší napodobit, musí počítat s tím, že se bude muset přírodním zákonům v lecčems podřídit. Strom prostě bude plodit, až na to bude dost silný, a ne po štědré dávce hnojiv. A slimákům občas padne za oběť nějaký ten salát, než se o ně postarají jejich přirození nepřátelé. Odměnou za trpělivost bude zdravě plodící zahrada, která sytí nejen žaludek, ale i duši. A ještě poslouží k odpočinku, poznávání i hrám celé rodině.„Důležité je nejdříve si ujasnit, proč přírodní zahradu vlastně chceme. Jestli proto, že je to módní trend, a že ji mají všichni. Nebo jestli jsme někde slyšeli, že skoro nevyžaduje práci ani velké investice. A nebo proto, že jsme se rozhodli část krajiny, za kterou jsem zodpovědní, přiblížit přírodě a podělit se o tento prostor i s ostatními druhy. Poslední jmenovaný důvod je nejlepší. Ostatní nejsou špatné, ale je důležité vědět, co jsme pro takový cíl ochotní obětovat,“ nastínila Dana Křivánková z brněnské Lipky, která se ekologickému pěstování věnuje jako lektorka kurzů přírodního zahradničení.
Pokud si představujete přírodní zahradu jako zářivou nebeskou oázu plnou libě vonících květů a plodů, máte pravdu. Ale jen z části, protože u nás po velkou část roku vypadá poměrně fádně. Jabloň prostě nedokáže dvanáct měsíců v kuse hýřit barvami jako importované ozdobné jehličnany, na které jsme v moderních zahradách zvyklí. Přírodním zákonitostem se podřizují i tvary záhonků. Místo nepřirozeně vypletých záhonů posetých šiky jedné plodiny ekozahradníci prosazují na první pohled chaotické shluky různých druhů zeleniny.
 |
| Foto: Helena Vlašínová |
Chaos jen pro nezasvěcené
Zmatek je to ale pouze zdánlivý, protože rostliny se v přírodních zahradách cíleně kombinují tak, aby co nejvíce využily potenciál daného stanoviště, vzájemně se chránily před škůdci, nekonkurovaly si kořeny a ještě neustále zlepšovaly kvalitu půdy. Sdružování více druhů „kamarádících“ se plodin na jednom záhonku není žádná novinka. „Severoameričtí Indiáni pěstovali dohromady kukuřici, dýně a fazole. Kukuřice slouží jako opora popínavé fazoli, fazole dodává do půdy dusík, a hnojí tím kukuřici, a dýně se plazí po zemi a stíní půdu před vysycháním,“ upozorňuje Jaroslav Svoboda, autor knihy Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku.Dnes si ale musí podobná chytrá a ekologická řešení opět najít své místo na slunci. Na vině je zejména to, že se čeští zahrádkáři v touze po vyšších výnosech leccos přiučili od konvenčního zemědělství, které ničí důležité půdní mikroorganismy, z úrodných polí vyrábí přehnojené polopouště a ještě otravuje spodní vodu. Začínající ekopěstitelé bohužel často musí čelit nedůvěře sousedů, kterým nejde do hlavy, proč nezlikvidují usychající strom, nevyplejí si záhony nebo každý týden nesekají trávu.
 |
| Foto: Eva Kazdová |
Náš tip:
Ve skvěle napsané knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady Jaroslava Svobody najdete všechny důležité informace i plno vychytávek pro založení vlastní zahrady. K přírodní zahradě neodmyslitelně patří kompostování, které nahradí průmyslová hnojiva. Pokud potřebujete zrání kompostu urychlit, zvolte biologicky aktivní přípravek.
Ježci, škvoři i hadi
Kromě toho, že proniknete do spletitých potřeb a vztahů jednotlivých plodin, bylin a stromů a zbavíte se nutkavého šimrání pořád zasahovat tam, kde to opravdu není potřeba, byste se při tvorbě přírodní zahrady měli seznámit i s mnoha zvířecími pomocníky. Díky jejich apetitu místo vás budou sklízet mšice bělásci nebo slimáci. Ideální je rovnou jim nabídnout pohodlné bydlení v takzvané divočince, což je část zahrady s připravenými úkryty, kde nebudete zasahovat do jejich soukromí.Slimáky si podá ježek, netopýři si pochutnají na záškodnickém hmyzu včetně obávaných obalečů, na mšice vyšlete slunéčka, zlatoočka a škvory, a pokud vás trápí přemnožení hlodavci, efektivnější než pastičky i kočky jsou hadi. Můžete jim dokonce pořídit útulný hadník, což je vlastně dlouhodobý kompost. „Jen pokud vaše zahrada leží v oblasti hojného výskytu zmijí, buďte opatrní a hadník oddělte od zbylé zahrady širším pruhem sečeného trávníku, přes který se hadi neradi vydávají, protože se tam necítí bezpeční, nebo ho raději nezakládejte,“ radí Helena Vlašínová, autorka knihy Zdravá zahrada.
Náš tip
V sortimentu Brány k dětem najdete plno šikovných domečků pro ježky, škvory, netopýry, jiřičky, berušky i hmyzí centra pro různé druhy opylovačů. Pokud chcete své pomocníky poznat zblízka, pořiďte si třeba krmítko pro motýly, včely a čmeláky, dlaždici pro pozorování života pod zemí a nebo rovnou solární hmyzí divadlo, které přiláká skryté obyvatele noci.
 |
| Krmítko pro motýly, včely a čmeláky. |
Důvěřujte dokonalosti přírody
Správná přírodní zahrada nemá sloužit jen jako plantáž, ale také jako místo pro relaxaci celé rodiny i bezpečný prostor, kde se děti mohou podle libosti vyřádit a ještě se leccos přiučit. Ideální je dopřát jim vlastní minizáhonek, kde si mohou samy hospodařit a radovat se z prvních pěstitelských úspěchů i poučit z případných nezdarů. Právě pobyt dětí je dalším z důvodů, proč v přírodní zahradě není místo pro umělá hnojiva ani všemožné postřiky.„Pokud máte šanci mít kousek zahrádky, kde si můžete s dětmi hrát a mlsat z darů přírody, nenechte si ji zamořit chemikáliemi, i kdyby vám příbuzní i obchodníci tvrdili, že ,tyhle' jsou opravdu bezpečné a ekologicky šetrné. Stále se opakuje situace, že vychvalované přípravky jsou po čase zakázané jako nebezpečné. Asi znáte příběh DDT, který se používal téměř na všechno a zacházelo se s ním jako s cukrem... I tolik vychvalovaný Roundup je od letošního roku zakázaný v Dánsku a mnohé vědecké studie potvrzují jeho nebezpečnost. V přírodě je vše dokonale zařízené, zkuste k zahradě přistupovat podobně jako ke svým dětem, s pochopením a respektem. Důvěřujte tomu, že pokud do přírody nebudeme násilně zasahovat, ale jen pomáhat, dá se vše řešit přirozenou cestou,“ upozorňuje Helena Vlašínová.
 |
| Foto: Dana Křivánková |
Pokud toužíte po přírodní zahradě, ale nemáte čas dumat, které trvalky se navzájem snesou a které si vyhlásí vyhlazovací válku, můžete její vyprojektování i založení svěřit specializované firmě. Tím se ale nejspíš připravíte o plno barvitých zážitků, díky nimž vám tento prostor opravdu přiroste k srdci. A také o nejednu důležitou lekci o vás samých. Ne nadarmo se totiž říká: „Ukaž mi svou zahradu a já ti řeknu, kdo jsi“.
Náš tip
Ideálním vybavením přírodní zahrady je houpací síť, v níž můžete lenošit sami, ve dvou a nebo rovnou s celou rodinou. Závěsnému křeslu stačí pro instalaci jen jediná větev a přes zimu vám může dělat společnost klidně i doma.
Vertikální zahrady – řešení i pro panelák
Možná jste si při čtení povzdychli, že zrovna vy žádnou zahrádku nemáte a třeba ani mít nemůžete. Pěstitelský minikout si ale můžete vytvořit i na balkónu, terase nebo ploché střeše. Jen je při tom třeba vzít v úvahu nejen specifické podmínky (zalévání, prostor, nosnost podkladu, omezené množství půdy) ale i případné sousedy, k nimž by se vaši svěřenci mohli časem rozrůst.Zajímavým řešením pro stísněné prostory jsou vertikální zahrady, v nichž rostliny pěstované nad sebou zaberou jen minimum místa. „Rajčata, papriky a hrášek pěkně rodí na jižní straně. Kedlubny, zelí a jahody na západní. Okurky, stévie a bylinky jsem měla orientované na východní stranu. Listové zelenině se daří na jihu, na východě i západě. Na balkónech a terasách se ale dá pěstovat mnohem bohatší flóra,“ radí Zuzana Klusová, která vertikální zahrady navrhuje i pro interiéry.
Na zálivku balkónové vertikální zahrádky se jí osvědčila odpadní voda z mytí nádobí. Dokonce si pořídila i praktický samozavlažovací systém, který zabrání uschnutí rostlin za horkých dní. Voda z kuchyně je navíc plná živin, takže rostliny nemusela ani hnojit. Výhodou zelené clony je i to, že přirozeně stíní, ochlazuje a čistí vzduch. A bylinky pro vaření máte hned po ruce.
 |
| Foto: Dana Křivánková |
Školní přírodní zahrady – jak rostou ekozahradníci
Přírodní zahrady jsou stále oblíbenější součástí mateřských i základních škol. Slouží jako venkovní učebny nejen pro výuku přírodopisu a pěstitelských prací, ale také jako zázemí pro kroužky, v nichž se děti mohou seznámit se životem rostlin a zvířat. A to pěkně zblízka.„Mnohé děti znají cestu do školy jen z auta, ze školy opět na kroužky a večery tráví u počítače či u televize. Míst, kde by se mohly dotknout volné přírody, ubývá. Rostliny, které mají v okolí, neznají a ani mnohdy nevnímají. Zvířata často vidí jen na obrázku či v ZOO. Není divu, že když jim rodiče koupí domácího mazlíčka, nedopadá to často dobře. Děti ztrácejí kontakt s přirozeným prostředím a přírodními rytmy,“ shrnula autorka školní přírodní zahrady v Rajhradu u Brna Svatava Vitulová, proč se místní škola rozhodla starou zahradu proměnit v zelený přírodní kout, který obývá dokonce i stádo roztomilých minikoz a ovcí.
Přírodní zahrada má u místních školáků velký úspěch. Dokonce je baví i nepopulární pletí, když mají vyhlídku na krmení a hlazení zvířecích obyvatel zahrady. Na kozy a ovce se chodí dívat i další obyvatelé města, pro které škola pořádá dny otevřených dveří.
 |
| Foto: Svatava Vitulová |
Terapeutické zahrady – když zeleň léčí
Dokážete si představit, že by domovy pro seniory měly vlastní králíkárny, a že by se kolem nemocnic rozkládaly přírodní parky vybavené domečky pro hmyz, bylinkovými záhony nebo hmatovými chodníky? V Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Holandsku už takové ozdravné ekologické zahrady existují a úspěšně vlévají energii do žil svých návštěvníků.„Terapeutickou zahradou se může stát jakákoliv zahrada, která slouží terapeutickým účelům. Může být třeba jen na terase nebo balkóně, ale když je terapeutická, rozhodně by měla být bez chemie. K úplně prvním u nás patří v roce 2013 otevřená zahrada u brněnské fakultní nemocnice, jejíž část je přístupná i veřejnosti. Výzkumy prokázaly, že pobyt venku v zeleni zlepšuje zdravotní stav a snižuje spotřebu léků. Léčivý je i kontakt s půdou, protože lidé se potřebují uzemnit a uvědomit si, že ne všechno se dá uspěchat,“ přiblížila Dana Křivánková.
Terapeutické zahrady se vždy přizpůsobují svým budoucím návštěvníkům, ať to jsou nevidomí, vozíčkáři, vězni nebo psychiatričtí pacienti. Jejich krédem je, že není důležité, co děláte na zahradě vy, ale co zahrada dělá s vámi. Proto v nich vždy najdete dostatek laviček a posezení, kde si můžete hovět a přitom do sebe nasávat léčivý koktejl složený ze slunečních paprsků, vůní trav a bylinek i uklidňujícího pohledu na pracující hmyzáky.
 |
| Ukázka terapeutické zahrady. Foto: Dana Křivánková |
- kompostování, mulčování a zelené hnojení
- zeleninové záhony a byliny, květiny a kvetoucí trvalky
- živé ploty z planých keřů, ovocná zahrada, bobulové keře, listnaté stromy a přirozené travnaté porosty
- využití vody, zejména dešťové
- divočinka a úkryty pro zvířecí pomocníky
- pestrost přírodních stanovišť
Co na přírodní zahradu nesmí:
- pesticidy
- lehce rozpustná minerální hnojiva
- rašelina
 |
| Bylinková spirála. Foto: Dana Křivánková |
- koncept, který se snaží změnit destruktivní přístup člověka k životnímu prostředí
- cílem je, aby si své potřeby dokázal zajistit i bez toho, aby ohrožoval zbytek lidstva a další živé organismy
- tento princip je možné uplatnit nejen v ekologických zahradách, ale i při stavbách obydlí, výrobních procesech nebo hospodaření v krajině.
Kde čerpat informace
www.lipka.cz
– publikace, kurzy, certifikace přírodních zahrad
www.veronica.cz
– publikace (Zdravá zahrada, superužitečná „kolečka“ pro kombinování plodin),
ekoporadna, certifikace
http://www.ekozahrady.com/ - web Jaroslava
Svobody
http://zahrady.vertikalnizahrady.org/
- web Zuzana Klusové
Článek byl publikován v dubnovém čísle magazínu Nákup všemi smysly.
 |
| Foto: Dana Křivánková |
Autor textu: Zuzana Klementová
Žádné komentáře:
Okomentovat