Petra Chuchrová
Hlavní náplní mé práce je koordinace kurzů a našich akcí odehrávajících se v rámci pražské a brněnské Brány, ať už firemních nebo externích. Dále spolupůsobím v oblasti marketingu a PR. Jednoduše by se dalo říct, že spravuji harmonogramy událostí a hlídám, aby nic nekolidovalo, a vše jsme stíhali na čas. Mívám schůzky s lektory, jsem součástí velkých akcí jako například Colours of Ostrava nebo Bylinkové slavnosti, které vždy připravuji, balím věci na stánek, převážím je a pak na místě většinou prodávám. Zajišťuji, aby vše dobře klaplo a všichni byli spokojení. Kromě toho se starám o propagaci - domlouvám komunikaci přes média a zajišťuji veškerý tištěný materiál.
Jak ses ke své práci dostala?
Práce v Bráně k dětem ke mně přišla v době, kdy jsem pracovala z domova a zatoužila po tom trávit více pracovního času ve společnosti. Kamarádka, tehdejší vedoucí pražské prodejny, hledala nové lidi do svého týmu, a mezi řečí mi nabídla místo v Praze. Napoprvé jsem odmítla, protože jsem již v Praze nežila. Leč postupně mi to začalo vrtat hlavou, protože se mi líbila celá ta idea Brány s ekologickým programem a šířením osvěty… Tak jsem jí napsala, že kdyby hledali někoho do Brna, šla bych do toho hned. Za pár dní jsem dostala mail a už se to začalo stávat skutečností...
Během prvního roku jsem pracovala na prodejně a mohla si vyzkoušet všechny ty lákavé produkty a zjistit veškeré informace, které mě zajímaly, pěkně z první ruky. Poté jsem však zatoužila posunout se ze známého prostředí někam dál, dělat něco více „akčního“ a zároveň moci trávit více času venku. V té době zrovna vznikala nová pozice koordinátorky kurzů, která jako by byla přímo na míru ušitá. A k ní se postupem času přidalo další rozšíření mého působiště na marketing, začala jsem spolupracovat s tebou v oblasti PR.
Co tě na tvé práci nejvíce baví?
Radost mi dělá hlavně to, že práce je opravdu různorodá. Vzhledem k tomu, že řeším více oblastí naší firmy a dělám pokaždé něco jiného, nemohu upadnout do stereotypu. Také oceňuji flexibilní pracovní dobu a místo, kde budu pracovat. Například teď na tvoje otázky odpovídám pracujíc ze své zahrady za zpěvu ptáčků. A samozřejmě mě hodně baví náš skvělý kolektiv ze všech prodejen a poboček. S kolegyněmi si vždy kryjeme záda a jsme si oporou. Takže i když pracuji převážně z domu, tak jsou to hlavně ony, na které se do Brány vždy těším.
Během prvního roku jsem pracovala na prodejně a mohla si vyzkoušet všechny ty lákavé produkty a zjistit veškeré informace, které mě zajímaly, pěkně z první ruky. Poté jsem však zatoužila posunout se ze známého prostředí někam dál, dělat něco více „akčního“ a zároveň moci trávit více času venku. V té době zrovna vznikala nová pozice koordinátorky kurzů, která jako by byla přímo na míru ušitá. A k ní se postupem času přidalo další rozšíření mého působiště na marketing, začala jsem spolupracovat s tebou v oblasti PR.
Co tě na tvé práci nejvíce baví?
Radost mi dělá hlavně to, že práce je opravdu různorodá. Vzhledem k tomu, že řeším více oblastí naší firmy a dělám pokaždé něco jiného, nemohu upadnout do stereotypu. Také oceňuji flexibilní pracovní dobu a místo, kde budu pracovat. Například teď na tvoje otázky odpovídám pracujíc ze své zahrady za zpěvu ptáčků. A samozřejmě mě hodně baví náš skvělý kolektiv ze všech prodejen a poboček. S kolegyněmi si vždy kryjeme záda a jsme si oporou. Takže i když pracuji převážně z domu, tak jsou to hlavně ony, na které se do Brány vždy těším.
Mimo práci v Bráně k dětem je o tobě známá obrovská láska k přírodním zahradám. Vlastně je to tvoje původní profese a zároveň hobby, příležitostně se totiž zabýváš permakulturním poradenstvím. Mohla by ses o tom pro nás trochu rozpovídat?
Ano, je to tak, pokud to jde a mám k tomu podmínky, tak jsem neustále na zahradě, v lese či poblíž vody. Vyrostla jsem v oblasti lužních lesů, kde tyto věci tvoří vždy jeden celek. Není snad větší krásy než mokřad uprostřed lesa. Proto mě tak nadchly přírodní/permakulturní zahrady, díky nimž si můžete tu živou přírodu plnou tajemných zákoutí a nečekaného přenést přímo domů (respektive vedle domu) a kdykoliv budete mít náladu, v ní rozjímat. A k tomu hojnost plodů všude, kam se podíváte, což samozřejmě není hned a bez práce. Jelikož je mi blízké experimentování, kombinování divokých a zušlechtěných rostlin, prolínání a propojování jednotlivých ekosystémů, na což mi zahrádka už nestačila, tak jsem si před pár lety pořídila hektar a půl veliký pozemek. Ten mi nabízí tu rozmanitost od suché stráně, přes vlhké údolí se zurčícím potůčkem až po les. A to je přesně ta divočina, která mi dává spoustu inspirace a samozřejmě i práce.
Jak ses k tomu všemu dostala?
Co se týče mé původní profese, kterou jsi zmiňovala, vystudovala jsem Rostlinolékařství na ČZU v Praze, což mi hodně dalo, protože jsem zde poznala všechno kvítí, co kde roste. Ale úplně ve všem mi to nestačilo, tak jsem před pár lety absolvovala roční designerský permakulturní výcvik u Jardy Svobody, kde jsem poznala spoustu nových postupů a úžasných lidí, moc ráda na něj vzpomínám. Dříve jsem se zabývala permakulturním poradenstvím intenzivněji, v nynější době radím opravdu už jen těm nejbližším a více se zaměřuji na tvoření vlastního prostoru (ale nikdy neříkej nikdy…).
Jsou ještě další věci, které tě zaměstnávají kromě zahrady ve tvém volném čase?
Mezi moje další záliby a vášně patří především tanec v různých podobách a sjíždění meandrů řeky Moravy. A abych to stylově zakončila, tak samozřejmě bosá chůze – a jsme tam, kde jsme začaly.
Katka Stojaspalová
Momentálně jsi v našem týmu v podstatě „neviditelným členem“, a přesto se tvé jméno objevuje ve spojitosti s Bránou k dětem... Co je to, co pro Bránu přinášíš?
V současnosti (řečeno s trochou nadsázky) vytvářím s tebou, Peti, „marketingový tým“ a vypomáhám ti s některými věcmi, které se týkají oblasti médií. Tvořím a spravuji řadu textů, které posíláme do světa, nebo dělám korektury našim článkům. Ale hlavně se starám o časopis Nákup všemi smysly, komunikuji s autory či grafičkou a provádím redakční úpravy.
Jsem na rodičovské dovolené, proto dělám práci, kterou lze provádět z domu a není časově podmíněná. Je důležité říci, že pracovat při mateřské mohu díky vstřícnosti naší milé „paní šéfové“ Lucky, která mi umožňuje značnou pracovní flexibilitu. Moje práce se proměňuje s tím, co je potřeba udělat, s novými projekty, které přicházejí a také s časem, který mám k dispozici.
V současnosti (řečeno s trochou nadsázky) vytvářím s tebou, Peti, „marketingový tým“ a vypomáhám ti s některými věcmi, které se týkají oblasti médií. Tvořím a spravuji řadu textů, které posíláme do světa, nebo dělám korektury našim článkům. Ale hlavně se starám o časopis Nákup všemi smysly, komunikuji s autory či grafičkou a provádím redakční úpravy.
Jsem na rodičovské dovolené, proto dělám práci, kterou lze provádět z domu a není časově podmíněná. Je důležité říci, že pracovat při mateřské mohu díky vstřícnosti naší milé „paní šéfové“ Lucky, která mi umožňuje značnou pracovní flexibilitu. Moje práce se proměňuje s tím, co je potřeba udělat, s novými projekty, které přicházejí a také s časem, který mám k dispozici.
Co tě na tvé práci těší, že sis ji ponechala i v době rodičovských povinností?
Práce v Bráně mě velice baví a dává mi smysl. Mám ráda to prostředí, myšlenky, které Brána k dětem šíří, a navíc jsou to věci, které právě sama s malými dětmi řeším. Takže to pro mě ani tak není práce (která vyčerpává nebo nudí), ale spíše možnost seberealizace v tom, co už dělám a žiji, způsob, jak se osobně vyvíjet a posouvat dál. Manžel mě někdy škádlí, že je to můj největší koníček při „mateřské“ a vlastně má pravdu. Činnost Brány k dětem sleduji téměř od začátku – nejprve zvenčí jako zákaznice, později jako interní člověk. Je vzrušující být při tom, jak se Brána vyvíjí, jak vznikají nové projekty a jak ty dříve „alternativní“ věci používá čím dál více lidí. Když se před téměř šesti lety narodila starší dcerka, bylo například šátkování docela okrajovou záležitostí. Dnes patří nosítko (alespoň v našem prostředí) k poměrně běžné výbavě rodičů.
Jak se dá vlastně skloubit práce s mateřskou? Máš při tom čas na věci, které ti dělají radost?
Když byl synkovi rok a nějaké drobné, domluvila jsem se s kamarádkou, kterou má rád, že jej bude dva až třikrát za týden brát na písek v době, kdy chodí předškolní dcerka do školky. Tím mi vznikají zhruba dvě hodinky času, kdy mohu nerušeně psát a soustředit se. Díky hlídání, které mám, mohu ostatní čas věnovat dětem. Naučila jsem se tak nějak dobíjet baterky společně s nimi. A tím se například láska k výletům do hor přirozeně proměnila v rodinné vandrování, záliba v hezkém oblečení se přetavila v radost ze šátkování (a probírání krásných šátků společně s jinými kamarádkami J).
Nevím, jestli se to dá označit jako koníček, ale ráda trávím čas s přáteli. Často se scházíme s kamarádkami, zejména maminkami, a děti jsou samozřejmě při tom, hrají si společně a také se výborně baví. Díky této nikterak zvláštním „zálibě“ má dcerka spoustu výborných kamarádů, se kterými společně vyrůstali od miminka.
Když je klidnější období, ráda čtu (většinou před spaním). V podstatě čtením dobíjím baterky, je to pro mě terapie při vyčerpání. Ledaskdy je to spíš vytoužené přání, které se nevyplní každý den. Když hoří termíny, večer po uložení dětí sedám k článkům. Ale většinou (jak už jsem říkala) je pro mě práce zajímavá, takže tím nijak netrpím, žiju si příjemně a tak nějak to všechno plyne.
A ještě musím zmínit, že v současnosti jsou mým velkým koníčkem Mentální jazyky. Chodím na lekce (opět do Brány). Snad odjakživa jsem se zajímala o věci související s psychologií a tato praktická typologie lidských povah si získala moje srdce. Pomohla mi pochopit, proč moji blízcí reagují určitým způsobem a přispěla k odlehčení nejedné náročnější situaci u nás doma.
Doporučujeme ještě přečíst:
Žádné komentáře:
Okomentovat