Výchova Nevýchovou – série postřehů konkrétních maminek 2. díl

Poprosili jsme maminky, které si prošly úvodními lekcemi programů Zážitková Nevýchova nebo Nevýchova nová edice pro děti 0-3, aby nám zprostředkovaly svoje konkrétní dojmy a postřehy.

Zpočátku důslednost, později domluva jako po másle

Anna Frantíková

Mám tři děti, 9, 7 a jeden rok. Zkoušky z psychologie, pedagogiky, léta práce s dětmi, načteno mnoho knih o výchově. K Výchově Nevýchovou jsem přistupovala tak, že uvidím, zda se vůbec něco dozvím ;-).

Začátek kurzu, a tam já zatím jsem, pojednává o základech partnerského rodičovství. Přiznávám se, že pro mě je ten rozjezd takový pomalý, ale pro rodiče, kteří do takového myšlení teprve pronikají, je rychlost průpravy, myslím, adekvátní.

Vzhledem k tomu, že s kurzem začínám, můžu napsat zatím jen pár postřehů. Třeba jsem si uvědomila, že si dám práci s něčím, co pak nevyužiji. Někdy vím, co a jak mám dělat, ale z únavy nebo lenosti volím pohodlnější řešení. Typickým příkladem jsou dohody. Můžu jich využívat více, než doposud a hlavně dbát na to, aby se dodržely. Stává se mi, že s dětmi vymyslím nějaké řešení ke společné spokojenosti, ale pak z nějakého důvodu netrvám na jeho dodržení. Nebo jeho porušení snadno přejdu. Uvědomila jsem si, že je to fakt škoda. Když člověk slyší opakovaně nějaký postup, zažije si ho a už mu pak nepřijde dotažení dohod jako náročné. Důslednost vnímám jako důležitou a nechci na ni zapomínat. Takže děkuji za připomenutí!

Když jsem začala brát ohled také na vlastní pocity, ulevilo se mi

Martina Nováková

Do sledování série videí Nevýchovy jsem se nepustila jako rodič nepolíbený různými „alternativními“ způsoby přístupu k dětem. Četla jsem Jiřinu Prekopovou, Naomi Aldort, knihu Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, znám principy Respektovat a být respektován. I přesto se stále s naší čtyřletou dcerou občas dostáváme do situací, kdy není jednoduché s ní vyjít a zvládnout komunikaci bez křiku a rozčilování. Na stránkách Nevýchovy mě zaujaly rodičovské ohlasy, které popisovaly převratné změny v jejich vztahu s dětmi typu: „přestala jsem křičet svoje děti“ či „Nevýchova nám zcela změnila život.“ Jak to, že když jsem přečetla všechny ty chytré knihy, stále se občas dopálím do běla a křičím a nevím, jak jinak? Ale co nového se ještě z Nevýchovy mohu dozvědět, poté co jsem přečetla všechny ty chytré knihy?

Dosud se mi podařilo shlédnout tři videa zaměřená na téma zodpovědnosti, vyjadřování potřeb a pocitů a na téma hranic. Na téma hranic jsem byla hodně zvědavá, protože vím, že je to dlouhodobě téma, které mezi sebou s dcerou řešíme. Moc mě zaujalo Katčino vymezení hranic jako rodičovského sebevědomí - toho, že vím (jako rodič), co chci a na základě toho se domluvím s dítětem. Osobně mám tendenci do nekonečna přemítat, jak nějakou situaci s dcerou řešit, jak to nastavit, aby to fungovalo, pochybami o tom, zda to bude nebo nebude to pravé... Sama. Případně s partnerem či s kamarádkami. 

Při sledování Nevýchovy jsem si uvědomila, že když to začnu víc řešit s dcerou, ušetřím spoustu času a energie, kterou mi odčerpává věčné přemýšlení, jak by to mohlo být, a navíc to bude i mnohem lépe fungovat. Ne že bych to dřív vůbec nedělala, ale Nevýchova mi dala větší podporu k tomu, abych verbalizovala svoje pocity, potřeby a dala dceři víc prostoru. A to je úlevné. Hlavně polevuje pocit, že je to všechno na mně, že to musím já nějak vymyslet a já za to můžu, když to nefunguje. Přijde mi, že můžeme mnohem víc zkoušet různá pravidla a řešení a když nebudou fungovat, tak je zkusit nastavit jinak.

Hodně inspirující mi přišla také myšlenka z druhé části série o vyjadřování potřeb a pocitů, že starat se o sebe je velmi důležitá věc, kterou dítě můžu naučit. Ulevilo mi to například v situaci, kdy si se mnou chce dcera hrát a mně se nechce. Dost často jsem se přemáhala, ale vlastně jsem cítila, že to není k ničemu, protože dcera přece musí cítit, že mě to nebaví nebo se na to nesoustředím, prostě si to neužívám. A tak si v téhle situaci teď mnohem víc dopřávám naslouchat tomu, zda se mi chce, nebo nechce dělat to, oč mě dcera žádá, a buď jí říct, že bych teď potřebovala dělat nějakou jinou činnost, anebo navrhnout, že si budeme hrát s něčím jiným než s třeba s legem.

I když pro mě nejsou myšlenky z Nevýchovy zcela nové, přijde mi užitečné videa sledovat a těším se, až najdu čas na další tři.

Vyzkoušejte si Nevýchovu hned!

Zaujaly vás zkušenosti maminek a chcete si také Nevýchovu vyzkoušet? Začněte Rychlokurzem zdarma nebo se podívejte na videa Nevýchova TV. 

Pokud chcete svým dětem porozumět co nejvíce, doporučujeme vám absolvovat celý kurz Výchova Nevýchovou nebo Výchova Nevýchovou edice pro děti 0-3.

Doporučujeme ještě přečíst:
Výchova Nevýchovou - série postřehů konkrétních maminek 1. díl

Výchova Nevýchovou: Jak na první dny ve školce

Výchova Nevýchovou aneb Jde to i bez křiku a výčitek

Fotogalerie: Šestý ročník konference Aktivní rodičovství

Opravdu netypický obrázek nabízela v sobotu 24.října brněnská Fakulta sociálních studií. Místo studentů přednáškové sály obsadili rodiče. Zatímco si užívali přednášky zaměřené na výchovu dětí, jejich ratolesti si v uličkách posluchárny pouštěly autíčka, závodily v běhu kolem lavic a když je všechno to hraní a seznamování zmohlo, vracely se odpočinout si do náručí svých rodičů.

I letošní, již šestý, ročník konference Aktivní rodičovství byl dílem organizátorské trojice Kateřina Hájková Klíčová (UNIPA), Zora Javorská (Nesehnutí) a Lucie Harnošová (Brána k dětem). Jeho moderování se ujala herečka Simona Babčáková, které jakožto aktivní mamince probíraná témata evidentně nebyla cizí.

Organizátorky konference.

Simona Babčáková v akci.

Přednášky se konaly souběžně ve velkém a malém sále a občas bylo opravdu těžké vybrat si, které dát přednost. Jít na skvělou psychogynekoložku Helenu Máslovou, která s pomocí statistik, grafů i zkušeností z vlastní ordinace zasvěceně mluví o tom, jak mateřství českých žen ovlivňuje diktát společnosti; nebo dát přednost Alexandře Polarczyk, která se věnuje Mentálním jazykům a dokáže posluchače strhnout energickým projevem?

Helena Máslová

Alexandra Polarczyk

Hlavními hvězdami programu byly dvě zahraniční přednášející. Joanna Faber, dcera mezinárodně uznávané pedagožky Adele Faber, se se svým brněnským publikem spojila prostřednictvím videopřenosu. S humorem sobě vlastní se podělila hlavně o své zkušenosti s řešením konfliktních situací mezi rodiči a dětmi. Německá bioložka Evelin Kirkilionis, která strávila 25 let výzkumem nošení dětí, do moravské metropole dorazila osobně. Ve svém příspěvku shrnula, proč je pro lidské mládě nošení přirozené a proč ho potřebuje pro svůj psychický i fyzický rozvoj.

Z chatu s Joannou Faber.

Evelin Kirkilionis

Kdo na konferenci dorazil ještě coby nerodič teprve plánující vlastní potomstvo, mohl se lecčemus přiučit. Všude kolem se šátkovalo, nosítkovalo, přebalovalo, krmilo, bezplenkovalo i v přímém přenosu vychovávalo. Zkrátka ideální příležitost získat cenné postřehy z praxe. Dobrým základem pro vlastní rodičovství se mohly stát i praktické ceny z tomboly, kterou organizátorky zpestřily sled přednášek.

Pokud někoho zmohlo dlouhé sezení a nebo hlad, stačilo zamířit do blízké auly, kde se konal jarmark Náves. U stánku vegetariánské restaurace Rebio byla fronta téměř stabilně. Jak také odolat úžasné zelenině s tofu a bramborovou kaší, lákavým dezertům nebo báječné kávě? S plným žaludkem se také lépe absolvovala obhlídka všech dalších stánků. Hračky, dětské oblečení, knihy, barefootové boty, přírodní mýdla, sušené dobroty na váhu... Člověk by málem zapomněl, že je nejvyšší čas přemístit se na další přednášku. Ještě, že organizátoři pravidelně hlásili, co je aktuálně na programu.

Rozhodně neprohloupili ti, kdo vytrvali až do konce, kdy se promítal nový český film Cukr blog. Jeho autorka se rozhodla upozornit na rizika spojená se současnou nadměrnou konzumací tohoto sladidla. Zajímavá byla i následná diskuse se členy rodiny, jejíž osudy film sledoval a která se kvůli zdraví svých členů úplně vzdala cukru. A to už byl opravdu konec nabitého dne. Těšíme se na vás příští rok!

Organizátorky po náročném konferečním dni.

Fotogalerii z konference najdete ZDE

Autor fotografií: Jiří Dukát
Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Aktivní rodičovství 2014 z pohledu účastnice
20 DŮLEŽITÝCH VZKAZŮ DÍTĚTE RODIČŮM
Čím děti vybavit do lesní školky

Celiakie – když se lepek chová jako jed

Zatímco ještě před třiceti lety patřila celiakie mezi téměř neznámá onemocnění, dnes někteří odborníci mluví přímo o její pandemii a pacientů, kterým byla diagnostikována nesnášenlivost lepku, stále přibývá. Protože si většina Čechů nedokáže představit snídani bez rohlíků, oběd bez knedlíků a večeři bez krajíce chleba, není od věci dozvědět se o celiakii – chronickém autoimunitním onemocnění sliznice tenkého střeva vyvolaném přecitlivělostí na lepek - trochu více.

Bezlepkové potraviny označuje symbol přeškrtnutého obilného klasu.

Lepek šlechtěný

Lepek neboli gluten je směs dvou bílkovin, kterou najdeme zejména v pšenici, žitu a ječmeni. Do známé čtveřice obilovin chybí oves, který obsahuje bílkovinu avenin a celiakům se rovněž nedoporučuje. Jak již název lepku napovídá, právě díky němu těsto „lepí“, což je nezbytný předpoklad, abychom místo tvrdé placky dostali nadýchané koláče. Požadavek na obilná zrna s co největším obsahem lepku vedl před dvěma stoletími k vyšlechtění odrůd, u nichž jeho zastoupení z původních zhruba 10 % vzrostlo na nynějších přibližně 50 %.

Již v roce 1950 bylo prokázáno, že lepek může poškozovat sliznici tenkého střeva a způsobovat tak rozmanité zdravotní potíže. I když od té doby diagnostika této nemoci pokročila, vzhledem k různorodosti příznaků stále patří k hůře odhalitelným. U dětí se projevuje zejména bolestmi břicha, zvracením, průjmy a celkovým neprospíváním. Dospělí ubývají na váze, trpí zácpami, průjmy, nadýmáním a neurčitými bolestmi břicha, ale také chudokrevností, poruchami menstruace, vyrážkami, záněty kloubů, odvápněním kostí, vyšší kazivostí zubů a často se potýkají také s neplodností, únavou a psychickými potížemi.

Strach z diagnózy

Nesnášenlivost lepku nelze vyléčit, při dodržování diety má ale poškozené střevo možnost regenerovat. „Odhaduje se, že v Česku celiakií trpí jeden a půl až dvě procenta populace. Tato nemoc má spoustu variací. Někomu stačí olíznout lžíci a hned mu naskočí pupínky, další si kousne do rohlíku a nic se mu nestane, protože citlivost organismu se liší. Spousta lidí tuší, že mohou mít tento problém, ale nechtějí jít k lékaři, protože se bojí, že by se po zbytek života museli omezovat,“ přiblížil zakladatel Klubu celiakie Brno Dalibor Ježorek.

Před pětatřiceti lety tuto chorobu diagnostikovali jeho tehdy sedmiměsíční dceři. Vzhledem k nedostatku informací o tomto onemocnění a naprosté absenci bezlepkových potravin v obchodech začal na konci osmdesátých let organizovat setkání rodičů a později založil i klub, který je nejstarší i největší v republice. Zatímco tehdy se toto onemocnění většinou projevovalo u dětí, které přecházely na první kaše z obilovin, dnes víme, že se u pacienta může vyvíjet i 15 let, než naplno propukne.

Nečekané souvislosti

Smutným faktem spojeným s celiakií je, že ji často doprovází další, zejména autoimunitní choroby - například zánět štítné žlázy, jater či tlustého střeva nebo cukrovka prvního typu. „Nerozpoznaná a neléčená celiakie může vést i k záludnějším nemocem onkologického charakteru. Kontinuální příjem lepku může způsobit vznik T buněčného lymfomu tenkého střeva, který má velmi špatnou prognózu. Pouze 10 % postižených žije déle než 5 let. K vzácnějším komplikacím patří i karcinom jícnu, dutiny ústní, hltanu či tenkého střeva,“ uvádí doktorka. Jana Dajková, která se zapojila do osvětového projektu Bezlepkoví zaměřeného na včasnou diagnostiku onemocnění.

Pokud testy celiakii potvrdí, má nový adept na bezlepkovou dietu alespoň jednu útěchu – nabídka vhodných potravin je dnes už natolik široká, že může několik měsíců strávit jen ochutnáváním. Ale pozor, i u bezlepkových potravin platí, že číst etikety je nezbytnost. Někdy je totiž jejich „bezlepkovost“ vykoupena pořádnou porcí přídatných látek, kterým je rozumnější se vyhnout. V porovnání se situací před Sametovou revolucí je ale současná nabídka přímo úžasná a není problém vybrat si opravdu zdravou alternativu.

Boom „bezlepku“

„Před třiceti lety nebylo nic. Jen v Praze v Kotvě na předpis vydávali v omezeném množství sedm výrobků, které se dovážely z Německa – těstoviny a podivný chléb v plechovce,“ zavzpomínal Dalibor Ježorek. Proto začal na brněnském výstavišti pořádat pravidelná setkání, na kterých se prezentují desítky výrobců bezlepkových potravin. Ochutnávky, možnost testování na celiakii i odborné lékařské přednášky tam dvakrát ročně přilákají 700 až 800 návštěvníků.

K českým odborníkům, kteří upozorňují na nebezpečí spojená s nadměrnou konzumací obilovin typickou pro euroamerický potravinový model, patří i doktor Josef Jonáš, autor metody řízené a kontrolované detoxikace organismu. Intoleranci lepku zjišťuje u 10 až 20 % svých klientů. Za nejnebezpečnější považuje pšeničný gluten, který negativně ovlivňuje fungování celého organismu. Kromě diety je podle jeho poznatků potřeba tělo očistit od glutenu, který zůstává v tkáních a působí jako trvalý toxin.

Dobrovolná dieta

Bezlepková dieta se v poslední době dokonce stává fenoménem mezi známými osobnostmi, které ji propagují coby recept na krásu i pevné zdraví. Patří mezi ně například špičkový světový tenista Novak Djoković, který o bezlepkové stravě dokonce napsal knihu Servírovat vítězství. Další na ni zase nedají dopustit v souvislosti s redukcí váhy. Důležité je ale jídelníček vyvážit tak, aby tělo dostalo potřebnou dávku sacharidů, vlákniny a dalších látek.

Pokud se rozhodnete místo tří moučných jídel denně jíst pouze jedno a rozšíříte svůj jídelníček třeba o luštěniny a bezlepkové plodiny jako pohanku, jáhly, amarant nebo quinou, určitě vám to prospěje i v případě, že vám konzumace lepku momentálně nepůsobí žádné akutní potíže. A ještě svůj kulinářský život obohatíte o spoustu nových lákavých chutí.

Naše tipy:
Pořádnou porci energie vám po ránu dodají bezlepkové raw snídaňové směsi od Iswari. Kromě kvality surovin a vynikající nutriční hodnoty se jejich tvůrci zaměřili také na originální chutě. Zkuste třeba kombinaci kakao-lucuma nebo mladý ječmen-banán.

Malý hlad zaženou skvělé raw tyčinky Hermes s ovocem, oříšky nebo nepraženým kakaem. Zakousnout se ale můžete i do bezlepkových polomáčených sušenek od značky Schär.

K obědu si zkuste uvařit třeba některé z bezlepkových těstovin. Už jste ochutnali nudle z pohanky nebo velmi výživné černé rýže? Komu by se i přesto stýskalo po knedlících, chlebu nebo třeba palačinkách, může sáhnout po některé z bezlepkových směsí.

Rychlou teplou večeři obstarají bezlepkové kaše Nominal, které připravíte dle svého gusta - na sladko i na slano. Kdo si večerní odpočinek neužije bez nějaké té dobrůtky, může si pochutnat třeba na kešu v raw čokoládě nebo zdravých bio křupkách McLloyd´S vhodných i pro děti.

Použité zdroje:
www.klubceliakie.cz
aeskulab.cz/bezlepkovi
josefjonas.blog.cz/1305/celiaki-intolerance-psenicneho-glutenu

Článek byl publikován v magazínu Nákup všemi smysly 10/2015


Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Raw food neboli živá strava - když léčí každé sousto
Zdravé mlsání? V Bráně si vybere každý...
5 dobrodružných kapitol ze života vegetariána a vegana

Vyzkoušeli jsme: Svačinová kapsa Mags Bags

Po svačinových kapsách Mags Bags s hravými potisky jsem pokukovala dlouho. Pořád jsem ale váhala, jestli je opravdu využiju a jestli jejich údržba nebude moc složitá. A tak musela kapsa přijít ke mně - jeden zelený exemplář s obrázky africké zvířeny jsem dostala jako dárek od přítele.

Testování v ostrém provozu začalo hned druhý den. Do práce si nosívám jako svačinku různé ovoce. Většinou to bývala umytá jablka v mikrotenovém sáčku. Pohled na nakousané jablko, které jsem kvůli nějaké naléhavé akci šoupla zpátky do zmuchlaného sáčku povalujícího se na mém pracovním stole, ale nebyl moc esteticky hodnotný. 

Praktická i na parádu

Kapsa Mags Bags je v tomto ohledu mnohem lepší, protože není průsvitná, na rozdíl od různých boxů zabírá minimum místa a sama o sobě dělá parádu. Díky suchému zipu se velmi snadno otevírá a zavírá, takže už se také nemusím trápit s nedobytnými uzly, které se mi na mikrotenových sáčcích často podařilo vyrobit. Je skvělá, pokud si potřebujete rychle něco zobnout - kromě kousků ovoce se v ní mohou zabydlet třeba i oříšky, sušenky nebo krekry.

Ze začátku mi trochu vadilo, že mám menší ze dvou velikostí, která je dělaná na půl krajíce chleba. Na jedno velké jablko, hrušku nebo broskev super. Při vložení dvou kousků ale už většinou nejde dopnout suchý zip, který je jinak velmi přizpůsobivý. Příště beru rovnou větší variantu, ta pojme i celý krajíc chleba. Teď to řeším gumičkou, kterou přes kapsu přetáhnu, aby se neotvírala. Donutilo mě to začít ovoce předem porcovat, takže se ho do kapsy vejde nejen více, ale také už nemusím řešit, kam s ohryzky. 

Jednoduchá údržba

Údržba svačinové kapsy, ze které jsem měla největší obavy, se nakonec ukázala být naprosto bez problému. Když přijdu z práce, vypláchnu její vnitřek teplou vodou, "napíchnu" ji na vidličku a dám sušit na odkapávač nádobí. Ráno je suchá a připravená k dalšímu použití. Zatím jsem ji neprala, jen oplachovala vodou s ekologickým prostředkem na mytí nádobí. Vnější bavlněná vrstva se nijak zvlášť nešpiní a vnitřní PUL vrstva je díky příměsi stříbra antibakteriální.

Protože jsem se svačinovou kapsou Mags Bags moc spokojená, šířím její slávu dále. Je to totiž pěkný a přitom praktický dárek. I když mezi designy převažují spíše dětské vzory, najdou se i kousky vhodné pro konzervativnější jedince - třeba bílé puntíky na hnědém podkladu. A další argument, proč si ji zamilovat - každá kapsa za svůj dlouhý a užitečný život nahradí celou hromadu igelitových obalů, potravinových fólií i alobalu. Sympatické také je, že ekologické kapsy Mags Bags jsou dílem malé české rodinné firmy, která dává při nákupu materiálu přednost lokálním dodavatelům. 

Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Vyzkoušeli jsme: Litrová lahev Ohyo
Vyzkoušeli jsme: Clean Touch oplach lahví 
10 zákaznických tipů - říjen

Výchova Nevýchovou – série postřehů konkrétních maminek 1. díl

Také znáte ty situace, kdy se ráno musíte vypravit načas do školky a dítě zkrátka odmítá spolupracovat? Nebo když je dítko v nejlepší zábavě a odmítá jít do postýlky jen proto, aby bylo na druhý den dobře vyspané? Běžně se stává, že v takových okamžicích „ztrácíme nervy“ a i když to myslíme dobře, výsledkem našeho výchovného konání je otrávené dítě a špatný pocit uvnitř nás...

Nevýchova přichází s konkrétními metodami, jak to změnit. Ve výukovém cyklu se rodiče učí krok za krokem, jak tyto kritické situace zvládat mnohem pohodovějším způsobem ke všeobecné spokojenosti. Můžete si tak osvojit osvědčené postupy, jak se s dítětem pohodově domluvit, jak jej naučit, co se dělá a nedělá bez násilí, slz a vzdoru. Kdo by nestál o to mít se svým dítětem parádní vztah a zároveň jistotu, že jej vychovává správně?

Poprosili jsme maminky, které si prošly úvodními lekcemi programů Zážitková Nevýchova nebo Nevýchova nová edice pro děti 0-3, aby nám postupně sepsaly svoje konkrétní dojmy a postřehy.

Heda Lišková

Jsem maminkou dvou synů, 4 a 1,5 roku. Mám pedagogické vzdělání a dětem se věnuji i profesně. Děti mám moc ráda a nad výchovou se často zamýšlím.

Do prvních videí jsem se pustila s notnou dávkou nedůvěry, ale postupem času při příchodu prvních nepatrných úspěchů mne Katka Králová přesvědčila. A nejen mne. U jednoho z videí jsem nachytala manžela (který doposud zarputile dělal, že neposlouchá :-) ), jak na video doslova "zírá" se mnou. A pak to přišlo. Velice živá diskuze o tom, proč a jak to děláme my... Snad poprvé v životě jsme vzájemně nepřesvědčovali "je to tak, jak říkám já", ale snažili jsme se o vzájemnou dohodu, co by se dalo u nás doma změnit.

Začali jsme u našich hrůzostrašných večerů, kdy syn odmítá jíst, uklízet, koupat se... Prostě chce jen pohádku a nic víc. Zkusili jsme se s ním tedy „dohodnout“. Nejprve chodil s návrhy jako "dnes bude pohádka, zuby, večeře, pohádka, spaní.":-)  Trvalo to nějakou dobu, kdy jsme postupně zkoušeli jednotlivé varianty a v posteli pak rozebírali,  zda by nám to tak vyhovovalo a jak to uděláme zítra. Největší překvapení nastalo ve chvíli, kdy se syn začal rozčilovat, že zapomněl do "plánu večera" zařadit uklízení, vylezl z postele a začal uklízet úplně sám. Postupem času jsme se propracovali k optimálnímu řešení, které vyhovuje nám všem, a když je potřeba, umíme si " plán večera" dle možností poupravit.

Katčina slova útěchy "tak, jak jste to dělali doposud, hoďte za hlavu a zkuste to znovu“ nebo „nejsou špatní rodiče, jen musí chtít změnu" mi dodávají sílu pokračovat. Stejně jako každý splněný úkol ve vedeném workshopu.

Sekce "naše úspěchy" na mne funguje poněkud zrádným způsobem. Při čtení některých komentářů tajně závidím ostatním jejich pokroky v dané věci. Ale zase mě to motivuje k tomu vydržet, zkoušet to znovu a znovu.

V Nevýchově pokračujeme i nadále. Čeká nás ještě mnoho práce. Přiznávám, že snažit se o dohodu s dětmi po celý den je opravdu velmi náročné. Mnohdy si říkám, že by pro mne bylo rychlejší, kdyby to dítě udělalo tak, jak říkám, "protože to prostě tak je". Ale vím, že větší cenu má dělat dohody. Je to čas investovaný do budoucna. Doufám, že to časem přeneseme na oba syny a také oni se budou mezi sebou místo sourozeneckých šarvátek pokoušet o dohody. To by bylo teda něco :-)))

Lucie Ratajská 

Je moc krásné užívat si těhotenství, ale to, co tento stav spustil v mé hlavě, byla vážně síla. Od otázek, co v těhotenství, přes porod až k tomu, jak nebudu své děti vychovávat. V tom, jak ne, jsem měla celkem jasno. Spaní, nošení, reagovaní na pláč a potřeby, to bylo úplně přirozené, ale co dál? Ty nefunkční vzorce jsou patrné na první pohled, ty funkční už se hledají hůř. A tak jsem četla a začala se zajímat.

Když bylo synovi asi půl roku, dostali jsme se zase do situace, kdy jsem se s ním na něčem chtěla domluvit a on byl v nepohodě. Přesně to dopoledne vidím jako před očima. Já jsem se tehdy cítila jako neschopná máma a v tu chvíli na mě znovu koukla na facebooku výzva na kurz Nevýchovy. Tenkrát to bylo chvíli, kdy Katka Králová s Nevýchovou přišla.

Šla jsem do toho s tím, že mám 14 dní na vyzkoušení. Upřímně jsem trošku čekala, že z toho vycouvu, protože jsem měla pocit, že po těch kurzech a knihách už se stejně nedozvím nic, co by bylo tak zásadní. Musím ale říct, že to byla vážně jízda. Katka mě rozbila už v prvním videu základní myšlenkou NE JAK NA NĚJ, ALE JAK S NÍM. Já si uvědomila, že v dnešním světě už jedeme většinou na principu JAK NA NĚJ. Koukněte v trafice na časopisy a jejich nadpisy Jak na chlapy, Jak na šéfa v práci... Mně to překliknutí, že nechci hledat taktiky, jak na něj (ať už šlo o jakýkoliv vztah) tak ulevilo a otevřelo oči!

No a jízda pokračovala dalšími tématy - sourozenci, půjčování věcí, a i když ta témata ještě nebyla aktuální, tak mi to zapadlo do mé mozaiky o tom, jak to chci a jak to v sobě mám, jen to dostat ven. A i když mi to všechno dávalo smysl, tak ty vzorce a strachy byly natolik zažité, že to ze začátku občas bylo nahoru-dolů, kdy se dařilo a kdy jsem zase měla pocit, že nám to vůbec nejde. Důležité ale bylo, že už to nebylo o mně, ale o nás, jak to spolu vyřešíme. Navíc fcb skupina absolventů kurzu je natolik podporující a sdílející, že ten dobíječ od stejně naladěných lidí byl a je neuvěřitelně motivující.

Tým Nevýchovy přišel s dalšími kurzy a já měla chuť jít ještě hlouběji. Takže to byla Zážitková Nevýchova a pak Edice 0-3. Už dávno jsem nehledala postupy, ale věděla jsem, že prací na sobě zároveň pracuji na všech svých vztazích a zároveň, prací na vztazích, pracuji na sobě.

Přineslo to změny nejen ve vztahu k mým dětem a dětem obecně, ale svezlo se to i k prarodičům a podstatě každému, s kým jsme v kontaktu.

Nevýchova mi pomohla postupně rozbíjet obruče strachů a zajetých vzorců a otvírat srdce. Tam kde je strach, není láska. Zároveň mi nedala nic, co už bych v sobě neměla, jen mnohdy hodně hluboko.

Vyzkoušejte si Nevýchovu hned!

Zaujaly vás zkušenosti maminek a chcete si také Nevýchovu vyzkoušet? Začněte Rychlokurzem zdarma nebo se podívejte na videa Nevýchova TV. 

Pokud chcete svým dětem porozumět co nejvíce, doporučujeme vám absolvovat celý kurz Výchova Nevýchovou nebo Výchova Nevýchovou edice pro děti 0-3.

Doporučujeme ještě přečíst:
Výchova Nevýchovou: Jak na první dny ve školce

Co byste měli vědět o období prvního vzdoru?

Kontaktní rodičovství stručně

Vyzkoušeli jsme: Litrová lahev Ohyo

Manželka mi předala novou lahev Ohyo, ať ji vyzkouším. Neděje se to často, protože sortiment Brány k dětem není tolik nakloněn mužům jako ženám. Rád jsem přijal a vzal lahev, kam by ji vzal chlap - ne do kanclu, ale do skal. Pro začátek.

Pro vaši lepší informaci - skládací polykaronátová lahev Ohyo, kterou jsem testoval, měla svého úspěšného předchůdce, a to menší, půllitrovou verzi.

Nová veze s objemem jeden litr má navíc kovovou sponu pro uchycení na opasek či batoh a uzávěr, který lze ovládat jednou rukou a je mnohem praktičtější než u předchozí verze.

Foto: Jan Harnoš

Na první dojem na mě lahev působila "málo chlapsky". Testoval jsem zelenou verzi s bílým šroubovacím uzávěrem. Na druhý dojem a při víkendovém lezení ve skalách, kdy jsem při přesunech lahev jednoduše nacvakl na lezecký batoh, se stávala velmi praktickou. I proto že jsem se nemusel obávat, že bych ji mohl zničit nebo omylem vylít. Stejně dobře působí i v ruce. Díky "harmonikovému" povrchu ji lze s jistotou uchopit.

Co je ovšem nejzajímavější - po delším užívání mi začala připomínat můj vlastní penis, a to byl poslední argument, proč si ji zamilovat. Naplněná a roztažená má na výšku 20 cm a je připravena k okamžitému použití. Po vypití lze složit na praktických 7 cm, které nepřekáží, a lze ji snadno uschovat.

Je také dobré, že neobsahuje Bisfenol A, PVC ani ftaláty. Čistá voda v lahvi rovněž nemá nežádoucí pachuť. Cena za lahev je poměrně zajímavá, a to 419 Kč. V nabídce je i v oranžové verzi. Lahve se vyrábí v Británii a lze ji mýt v myčce.

Foto: Jan Harnoš

Autor textu: Jan Harnoš

Doporučujeme ještě přečíst:

Vyzkoušeli jsme: Clean Touch oplach lahví
Zajímavosti ze školení: Weleda
10 zákaznických tipů - září

Dříve z porodnice? Klokánkování nejen pro nedonošené děti

Podle přednášky Sarah Gregston konané v rámci European Babywearing Conference, červen 2015 (http://www.babywearingconference.co.uk)

Metoda klokaní mateřské péče původně vznikla jako nouzové řešení. Na konci sedmdesátých let minulého století v Kolumbii přemýšleli, jak snížit znepokojivě vysokou úmrtnost nedonošených dětí. Nákladnou péči včetně pobytu v inkubátoru nahradili umístěním stabilizovaného novorozence na hruď matky, která dítě přirozeně zahřívá a podle potřeby krmí.

Klokánkování i pro "západ"

Tato metoda se osvědčila a úspěšně rozšířila zejména v rozvojových zemích, kde lékaři většinou nemají k dispozici špičkové vybavení, vhodné hygienické zázemí a často ani dostatek lůžek. Poslední výzkumy ale ukazují, že má co nabídnout i matkám, které rodí ve špičkově vybavených nemocnicích západního světa.

„Deset procent všech porodů v Británii jsou předčasné porody, což ročně představuje asi 80 000 dětí. A pouhá třetina z nich ve skutečnosti musí jít na novorozenecké nemocniční jednotky,“ upozorňuje porodní asistentka a konzultantka Sarah Gregston, která působí v nemocnici v městečku Maidstone v anglickém hrabství Kent a patří mezi propagátory klokánkování.

Když se tímto tématem začala v roce 2011 zabývat, šokovalo ji, že dvě třetiny předčasně narozených dětí sice zůstávaly na pokoji se svými matkami, ale prakticky žádné zařízení matkám neumožňovalo praktikovat klokaní péči i mimo novorozenecká oddělení. A to přes to, že tato metoda má prokazatelně pozitivní vliv na matku i dítě.

Lék na izolaci

„Neuvědomila jsem si to až do chvíle, kdy za mnou přišlo několik našich porodních asistentek, které se obávaly, že matky jsou na jednolůžkových pokojích izolované a netvoří malé komunity, v nichž by si vzájemně pomáhaly. Ptali se mě, zda by jim bylo možné poskytnout nějaké šátky pro děti, aby mohly chodit po nemocnici a okolí a navzájem se seznamovat. Pomyslela jsem si, že je to prostě báječný nápad,“ vzpomíná Sarah Gregston.

A tak vznikl nový koncept poporodní péče, který v Británii neměl obdoby. Aby se ale mohl úspěšně šířit dále, bylo nutné vědecky prokázat jeho přínosy. Proto se přišla na řadu studie porovnávající 107 malých či předčasně narozených miminek, jejichž matky byly podporovány, aby jim dopřávaly co nejvíce fyzického kontaktu; a 107 dalších novorozeňat, jimž matky poskytovaly běžnou péči bez důrazu na intenzivní fyzický kontakt.

„Soustředili jsme se zejména na délku pobytu v nemocnici. Věděli jsme, že je to relativně snadno dostupný výsledek. Důležité ale bylo i čistě pragmatické hledisko – pokud klokaní metoda funguje, manažeři takovou změnu podpoří, protože ušetří peníze,“ popisovala Sarah Gregston.

Prokázané přínosy

Výzkumníci sledovali kojení, spokojenost rodičů, ale i zda při praktikování klokaní péče může dojít k nějaké újmě. Výsledky byly velmi dobré stejně jako ohlasy rodičů, kteří díky klokánkování rychle získali sebedůvěru. Kromě matek byli kontaktem s dětmi nadšení i otcové, kteří si ho opravdu užívali.

„Klíčové zjištění bylo, že děti, které byly v klokaní péči, odcházely domů o celých 24 hodin dříve. Samozřejmě jsme brali v úvahu porodní váhu, týden těhotenství matky, kdy bylo dítě narozeno, a váhu, s níž dítě opouštělo nemocnici,“ konstatovala výzkumnice. Děti, kterým byla dopřán tento typ péče, byly také klidnější a vyrovnanější.

I když se část personálu nemocnice ke klokánkování zpočátku stavěla skepticky, praxe ukázala, že tato metoda má prokazatelné pozitivní výsledky. Speciálně vyvinuté šátky KangaWrap vhodné i pro matky zotavující se po císařském řezu nyní používá 15 zařízení.

Vyšší IQ

Další oblast, na kterou se výzkumníci zaměřili, byl vliv intenzivního fyzického kontaktu na donošená miminka. „Dlouho jsem uvažovala, jak můžeme zaujmout odborníky ve zdravotnictví a službách a přimět je zabývat se touto metodou. Klíčová jsou dvě slova – vývoj mozku. Blízký fyzický kontakt s miminkem a klokaní péče totiž zvyšují IQ. Existuje již několik studií, které na to začínají poukazovat,“ zdůrazňuje Sarah Gregston.

Zásadní je podle ní šířit povědomí o přínosech klokaní péče a blízkého fyzického kontaktu, aby se postupně staly běžnou praxí. Zdravotníci by měli najít i bezpečný způsob, jak v případě císařského řezu umožnit ženě a dítěti první kontakt už na operačním sále, což momentálně v drtivé většině případů není dovoleno.

„Když zvážíme, že 26 % žen ve Spojeném království rodí císařským řezem, tak 26 % miminek a dětí strádá tím, že nemají možnost blízkého fyzického kontaktu přímo na sále,“ ilustruje Sarah Gregston, která na toto téma zacílila další ze svých výzkumů.

Vliv na kojení

Klíčovým se v tomto případě stalo kojení, protože nejen zlepšuje zdraví, ale pro zdravotnický systém také představuje možnost, jak ušetřit prostředky vydané na péči. V této souvislosti je alarmující, že 30 % žen, které si samy zvolily porod císařským řezem a rozhodly se kojit, muselo přestat kojit během 40 hodin, protože to pro ně bylo velmi obtížné.

„Proto jsme se soustředili na to, jaký vliv má klokaní péče na kojení u žen, které rodily císařským řezem. Připravili jsme operační sály pro osm žen zapojených do pokusu tak, aby mohly být se svým děťátkem co nejdříve po porodu. Přišli jsme na to, že počet žen, které výhradně kojily, vzrostl, ale nebylo jich tolik, aby toto zvýšení bylo statisticky významné v poměru k počtu žen, které se účastnily studie,“ líčí Sarah Gregston.

Výsledky studie podle ní pravděpodobně zkreslil fakt, že matky z kontrolní skupiny, které nedostaly speciální nosítko, aby mohly být se svými dětmi v intenzivním fyzickém kontaktu, byly velmi zklamané a chtěly si tento způsob péče také vyzkoušet. Se svými dětmi proto byly více v kontaktu i bez použití pomůcek. Naopak řadě žen nosítko nevyhovovalo a novorozencům se věnovaly i bez něj.

Přesvědčivé výsledky

„Jedna z nejvíce pozitivních věcí, která se stala v souvislosti s celou studií je, že se blízký fyzický kontakt s miminkem ihned po porodu přímo na operačním sále stal normálním a naši zaměstnanci už ho nevnímají jako problém,“ těší výzkumnici.

Upozorňuje ale, že i v tak moderním zařízení, jakým je nemocnice v Maidstone, musela často čelit nedůvěře ze strany lékařů i dalšího zdravotnického personálu. Důležité je podle ní vytrvale šířit povědomí o výhodách klokánkování i blízkého fyzického kontaktu matky a dítěte, aby se podobně vstřícný přístup stal běžným i v ostatních nemocnicích ve Spojeném království.

Pro mluví řada pozitiv – snížení novorozenecké úmrtnosti, vážných infekcí, různých onemocnění i rizika podchlazení. Klokánkované děti rostou rychleji, lépe prospívají a nemusí se svými matkami zůstávat dlouho v péči odborníků. Blízký fyzický kontakt navíc přirozeně podporuje kojení a umožňuje navázat velmi intenzivní vztah mezi matkou a dítětem.

Sarah Gregston
Zdroj: http://www.babywearingconference.co.uk/

Sarah Gregson
* Porodní asistentka a konzultantka
* Působí v nemocnici v anglickém městečku Maidstone a Tunbridge Wells NHS Trust
* Zabývá se využitím klokaní péče a poporodního kontaktu „kůže na kůži“ nejen v britských nemocnicích
* na tato témata provedla několik studií
 

 

Náš tip:
V on-line vzdělávacím programu Radost s dětmi, který shrnuje nejoblíbenější kurzy Brány k dětem, se dozvíte vše důležité o těhotenství, porodu, péči o miminko, nošení dětí i kontaktním rodičovství.

Doporučujeme ještě přečíst:

Šátky na nošení dětí a móda

Co byste měli vědět o nošení v šátku?

Dánský model: Proč přibrat otce do hry

Nošení dětí jako smysluplný koníček

Své děti nosí výhradně v šátku, a proto jich mají doma hned několik. Šátky jsou pro ně nejen každodenním pomocníkem, ale také častým předmětem rozhovorů. Díky sociálním sítím vznikla obrovská komunita maminek, kterým šátkování natolik přirostlo k srdci, že se pro ně stalo neodmyslitelnou součástí života. Připravili jsme pro vás rozhovor se dvěma z nich. 

Obě jsou již několik let aktivní v české i mezinárodní šátkařské komunitě a pro obě z nich se stalo nošení dětí takřka povoláním. V současnosti nosí své nejmladší dítě, a protože šátkování skutečně milují, jsou majitelkami pěkného „komínku“ z poskládaných šátků, jehož osazenstvo se neustále mění s tím, jak přibývají nové kousky a ty starší jsou zase posílány dál. Pojďme nahlédnout pod pokličku zálibě v šátkování, která již nejedné mamince učarovala…

Katka Brožová s rodinou.

Kateřina Brožová je maminkou tří dětí, s nimiž momentálně žije v Holandsku. Byla přítomna u zrodu pražské Brány k dětem, kde působila jako lektorka nošení dětí, zdravého přebalování a ekohygieny.

Hana Novotná

Hana Novotná je maminkou tří synů, s nimiž žije v Brně. S nošením začala u druhého dítěte před šesti lety. Je lektorkou individuálních kurzů vázání šátků v brněnské Bráně k dětem. Kurzy nošení dětí lektorovala již v minulosti.


Co je na šátkování krásného, co vám to dává?
Katka: Miluju ten pocit, že mám miminko (batole) stále u sebe a mohu mu kdykoli dát pusu, obejmout ho, mluvit na něj a vědět, že mě vnímá, cítí, že jsme zase "jedno tělo". Miluju jeho pohled očí, když ho v šátku (i jinde ;)) kojím, je to ten nejzamilovanější pohled, co znám.

Zároveň ta praktičnost a má svoboda. Nemusím řešit, kam jdu, jaké tam jsou překážky. Mohu vzít za ruce obě své starší děti.

Hanka: Na šátkování je krásný ten kontakt s mým děťátkem. Tulit se, mít ho nablízku, cítit vůni jeho hlavičky. Vnímat každý jeho nádech/ výdech, mít ho neustále pod kontrolou a přitom mít volné ruce, moci se věnovat i ostatním dětem nebo jiným povinnostem. Miminko je mnohem klidnější u maminky, než někde odložené o samotě.

Víme o vás obou, že se šátkování stalo vaším velkým koníčkem. Jak se to projevuje v každodenním životě?
Katka: Haha, to ani nechtějte vědět :-). "Normální" člověk se ráno obleče dle počasí a příležitosti, člověk kreativní k tomu přidává ještě sladění oblečení. No a já?!? V první řadě mi musí vše ladit - moje oblečení, Kubíkovo oblečení, šátek, no a ještě oblečení starších dětí... Ale proč to píšu... PRVNÍ je šátek a od něj se odvíjí vše ostatní :-). No a abych nezapomněla, náhradní oblečení musí ladit taktéž! No a samozřejmě se mi o šátcích zdá a hodně o nich mluvím.... Manžel by vám řekl víc :-).

Hanka: Asi nejvíc tak, že hodně šátky střídám. Zkouším různé značky, délky, vzory a složení. Nošení si opravdu užívám, je to moje vášeň. Někdy je to ale fakt úlet. Šátky a jejich vzory občas vidím skoro všude. Na záclonách, potazích a různých látkách, ale i na lidech a jejich oblečení. Nedávno šel proti mně pán se zlomenou rukou uvázanou v šátku kolem krku. Než mi to došlo, tak jsem se úplně dychtivě snažila rozpoznat, zda nese dítě a v jakém šátku. 

Autor fotografie: Ivana Absa Prášková, ABSAfoto

Jste obě aktivní v komunitě šátkařek. Čím vás to obohacuje a co to pro vás znamená?
Katka: Aktivní jsem začala být, když jsem lektorovala v Bráně, ale nikdy by mě nenapadlo, že budu aktivní i virtuálně. Ale osud mě zavál do Holandska a já byla ze začátku nešťastná, že nemůžu nijak pracovat nebo pomáhat a tak jsem jednoho dne klikla na FB, na stránku o nošení, kde se to jen hemžilo dotazy, které jsem dříve zodpovídala "face to face" a totálně jsem tomu propadla. A také jsem si nikdy nemyslela, že si najdu virtuální kamarády, ale i to se stalo, i když mnoho z nich se snažím poznávat osobně při cestách do ČR. Jinak mi to jednak dává pocit, že nejsem "zbytečná" a také že nejsem jediný šátkařský cvok na světě. A v posledních měsících se snažím pronikat i do holandské šátkařské komunity…

Hanka: Jsem dost společenská, takže pro mě je docela důležité patřit do nějaké skupiny lidí, ve které nacházím souznění a pochopení. Neustále se zde setkávám s něčím novým. Je to pro mne inspirativní, ale i poučné. Někdy mě to nutí změnit úhel pohledu a být třeba i více tolerantní. Rozhodně to obohacuje můj obecný přehled v oblasti mateřství a v neposlední řadě zde navazuji i nové přátelské vztahy.

Proč je dobré mít více než jeden šátek?

Katka: Určitě je dobré mít více šátků, pokud člověk nosí denně. U nás je šátek často poblinkaný, propocený, ale i není od věci mít více různých příměsí a délek... Ale také jsem před takřka sedmi lety začínala s jedním.

Hanka: Protože když se ten jeden umaže, nebylo by v čem nosit.  Nedávno jsem měla s sebou na dovolené dva šátky. Ten jeden jsem nosila, druhý čekal v záloze. Když už byl ten první řádně ušmudlaný a poválený po louce, navázala jsem na výlet do města ten druhý, čistý. Hned se mi podařilo si jej polít polévkou a byly špinavé oba. Takže mi přijde, že je dobré mít aspoň dva šátky na střídačku.
Oblečení, které nosíme na těle, také nemáme jen po jednom kuse. Rádi je měníme podle počasí, kombinujeme podle barev a naší nálady. A tak to může být i se šátky.

Pak je tu ale ještě další věc a tou jsou rozličné délky, značky, tloušťky, vzory, barvy a složení šátků, které si nejedna šátkařka ráda vyzkouší nebo prostřídá. Na jednovrstvý úvaz je lepší zvolit kratší, širší a tlustší šátek. Na vícevrstvý naopak stačí tenčí a musí být delší. Do zimy a v létě se velmi hodí šátek s příměsí vlny, která je funkční. Někdo má zas rád hedvábí (udržuje konstantní teplotu) či len (odvání vlhkost od těla), které jsou chladivé, hladké a pevné. Tyto směsové šátky pak mají ještě různé vlastnosti týkající se pohodlí na ramenou, pružení při chůzi apod. Pokud si nějaká šátkařka toto vše má možnost vyzkoušet a na těch rozdílech jí záleží, pořídí si třeba více šátků, aby si mohla mezi nimi patřičně vybírat.

Pro nezkušené rodiče může vypadat šátek jako drahá investice. Co byste k tomuto tvrzení řekly a jaká je vaše zkušenost?
Katka: Šátek je i není drahá investice, jak se to vezme. Pokud vezmu přibližně stejné cenové kategorie šátek versus kočárek, jsme u šátku na cca čtvrtině ceny (šátek 1000 kč ~ kočárek 4000 Kč, šátek 5000 Kč ~ kočárek 20000 Kč), ale při prodeji jde šátek svou hodnotou o max 20% dolů (ale také může jít o 150% nahoru, pokud se jedná o limitovaný a žádaný exemplář) a kočárek ztrácí při prodeji minimálně 50% své původní hodnoty. Takže pokud se o šátek dobře staráme a máme třeba ještě to štěstí, že se nám podařil ulovit parádní kousek, můžeme na tom i vydělat. A šetřit na miminku se úplně nevyplácí, myslím si, že investice cca 1500 Kč je snesitelná a jak říkám, není nenávratná. V neposlední řadě ještě musíme myslet i na sebe, že šátek je naším módním doplňkem.


Hanka: To naprosto chápu. Sama jsem zažila ten pocit, kdy jsem si pořizovala první šátek a z jeho ceny se mi dělalo lehce mdlo. Ale ona výbavička pro miminko není žádná levná záležitost a ani na šátku se nevyplatí šetřit. Za vyšší cenou stojí většinou osvědčená značka, která prošla určitým vývojem a zkušenostmi. Samozřejmostí jsou atesty na nezávadnost barev či materiálu, které nikdo nezíská zdarma a pokud si výrobce dá při výběru záležet i na původu materiálu, jeho kvalita se také odrazí v ceně (např. rozdíly obyčejná vs G.O.T.S. bavlna, len z Číny vs z Evropy apod.).

Velmi levné šátky mohou být obyčejnou obšitou metráží. Ne, že by se v nich vůbec nedalo nosit, ale nikdy vám nezajistí takové pohodlí a bezpečí jako šátky, které byly k nošení dětí přímo utkány zkušenými výrobci.

Zde se také přímo nabízí cenové srovnání s jiným přepravním prostředkem a to s kočárkem. V porovnání s ním je průměrný šátek ještě stále "za hubičku" a udělá mnohem větší službu. Z druhé ruky se pak dá relativně snadno a dobře prodat. Tratíte na něm většinou jen pár stovek, což se o kočárku říci nedá.

Autor fotografie: Ivana Absa Prášková, ABSAfoto

Autor textu: Kateřina Stojaspalová

Doporučujeme ještě přečíst:
Šátky na nošení a móda
Nosíme děti za každého počasí
Co byste měli vědět o nošení v šátku?