čtvrtek 28. dubna 2016

Přírodní péče pod plenkami

Aby děti netrápila bolestivá a opruzená pokožka, zapojte do péče přírodu. Vyhýbejte se syntetickým mycím prostředkům, zajistěte dostatek volného přístupu vzduchu k pokožce a využijte sílu éterických olejů i jemnost bylin.


Tipy na přírodní „vlhčené ubrousky“
Klasické vlhčené ubrousky obsahují syntetické tenzidy, konzervanty a parfemace, které přispívají k podráždění pokožky tím, že narušují přirozený ochranný kožní film a hubí i prospěšné mikroorganismy (jako například laktobacily). Ideální náhradou jsou obyčejné papírové kapesníčky. Nejenže jimi snadno očistíte intimní partie, ale navíc šetříte životní prostředí. Navlhčete kapesníček vodou, naneste malé množství
Mycího intimního balzámu Jůlinka na pokožku, nechte krátce působit a vlhkým papírovým kapesníčkem setřete. Mycí balzám zmírňuje případnou svědivost a podráždění, upravuje pH a podporuje zdravou bakteriální rovnováhu.

Při mírném znečištění navlhčete papírový kapesníček
Květovou vodou heřmánkovou či levandulovou nebo ji nastříkejte přímo na pokožku a kapesníčkem setřete. Květové vody totiž pomáhají udržet zdravé pH pokožky a jsou přirozeně antimikrobiální. Dobře vám poslouží na cestách nejen pro miminko, ale i k jemné dezinfekci vašich rukou, kdykoliv je potřeba.

Pomáhá a chrání
Když je zadeček očištěný, přichází na řadu ochranné prostředky. Po večerní koupeli vetřete nebo jemně vmasírujte do pokožky celého těla včetně zadečku
Masážní olej Žofie s obsahem zklidňujících olejů z heřmánku a levandule. Nejenže harmonizují a zklidňují před spaním, ale zároveň pomáhají zmírnit podráždění pokožky. Na zadeček pak naneste Ochranný krém Olinka s vysokým podílem panenského olivového oleje a včelího vosku, který dobře chrání proti opruzeninám při zvýšené vlhkosti pod plenkami.

 
I přes tu nejlepší péči se občas mohou potíže vyskytnout. Na pokožce se objeví červené pupínky či flíčky, které pak s vydatnou pomocí mechanického otěru a škodlivých bakterií vytvářejí opruzeniny, často zanícené a bolestivé. První pomocí jsou opět hojivé květové vody. Nechte je na pokožce zaschnout, a pokud nejsou z opruzenin otevřené ranky, dopřejte pokožce dostatek volného pohybu na vzduchu. Zvýšenou vlhkost z pokožky pomáhá odstranit Levandulový pudr Leontýna, který navíc zmírňuje podráždění, zarudnutí a svědivost.
 
Tento účinek jej činí neocenitelným pomocníkem proti opruzeninám v horkém létě, a to nejen pod plenkami, ale i v kožních záhybech. Pro rychlé zhojení a ochranu podrážděné a poškozené pokožky naneste pod plenky Zklidňující gel Levantis. Díky obsahu levandule, zinku a jílu zmírňuje svědivost a navrací pokožce zdraví. Méně ochranné, zato výborné hojivé účinky má také Měsíčkový krém Karité.

Celá řada bylin si dokáže poradit s opruzeninami. Ideální je připravit z nich odvar a používat jej na omývání pokožky. Které bylinky jste vyzkoušeli a s jakým výsledkem?
 
http://www.branakdetem.cz/detsky-levandulovy-zasyp-leontyna-nobilis.htm

Autor textu: Adéla Zrubecká, Nobilis Tilia

Doporučujeme ještě přečíst:
10 tipů na přírodní kosmetiku pro miminko
8 zásadních otázek při používání látkových plen
Fotoinspirace: Jak poskládat výbavičku z moderních látkových plen? 

pondělí 25. dubna 2016

Fotogalerie: První Fashion Revolution v Bráně k dětem

Víte, co se říká v Číně? "Pokud chcete vědět, jaká je trendy barva sezony, podívejte se na barvu našich řek." Textilní průmysl je totiž druhý největší znečišťovatel planety, hned po petrochemickém průmyslu. Jeho další vadou na kráse jsou miliony asijských dělníků, kteří šijí naše oblečení za mzdy umožňující jim jen živořit. České milovníky módy, kterým není lhostejné, kde a za jakých podmínek vznikají kousky, které denně nosí, letos opět spojila kampaň Fashion Revolution. A přidala se k ní i Brána k dětem, která prodává oblečení hned několika etických značek.

fotokoutek v brněnské Bráně k dětem

Ve čtvrtek 21. března mohl každý, kdo zavítal do pražské či brněnské Brány k dětem, kampaň Fashion Revolution jednoduše podpořit. Stačilo přijít do fotokoutku a nechat se od našich krásných asistentek vyfotit polaroidem s výzvou adresovanou výrobcům oblečení, která je zároveň i mottem tohoto ročníku - Who made my clothes?

 
"Do kampaně Fashion Revolution jsem se zapojila již v březnu účastí na focení oficiální české kampaně a focení v Bráně k dětem jsem nemohla zmeškat. Je skvělé, že se Brána, jako jeden z mála brněnských obchodů, do kampaně zapojila. Je hodně důležité, aby se informace o výrobním procesu oblečení šířily, aby veřejnost začala vnímat tuto problematiku v širších souvislostech a aby si každý uvědomil, že má možnost přispět ke změně. Nejen sobě dopřát kvalitní a ekologické oblečení, ale také lidem na druhém konci světa umožnit pracovat za slušných podmínek a vést šťastnější život. Je důležité vyvíjet tlak na velké značky a oděvní řetězce, kupovat méně a více rozmýšlet, kde," shrnula Veronika Alexová, která se věnuje medializování etických a ekologických témat.

Pavla Tůmová (vpravo)

Že mezi Čechy najdeme plno šikovných a nadaných módních tvůrců potvrdila spoluzakladatelka brněnské značky Evermo Pavla Tůmová, jejíž propracované doplňky se staly oblíbenými rekvizitami při focení. "Šijeme šaty, kapesníčky do saka a motýlky, a to pánské i dámské, které můžete nosit také ve vlasech nebo jako pásek. Na naší práci nás baví, že výrobky děláme od začátku až do konce. Díky tomu k nim máme vztah, není to jen nějaké přeprodávání. Šijeme i na zakázku, třeba na svatby," představila svou tvorbu.  

 
Brána k dětem se určitě zapojí i do dalšího ročníku Fashion Revolution, protože udržitelnost a etičnost oděvního průmyslu patří mezi témata, která považujeme za velmi důležitá. Při výběru dodavatelů preferujeme české a zahraniční značky, které nepodporují ničení přírodních zdrojů ani vykořisťování dělníků ze třetího světa.

 
Patří mezi ně například Braintree - australský výrobce oblečení se sídlem v Londýně, který své krásné kousky šije z přírodních materiálů jako jsou konopí, organická bavlna nebo bambus a používá pouze ekologická barviva. Fandíme i české designové značce HOHO, která část své produkce zaměřuje na budoucí a kojící maminky a snaží se, aby se v jejích modelech cítily jedinečné a sexy. K fairtrade výrobcům dětské módy patří třeba Frugi spojující indickou biobavlnu s úžasnými potisky. Na biobavlnu, ale pro změnu v přírodním barevném provedení vsází kvalitní německá značka Lotties, jejíž oblečky jsou vhodné i pro malé atopiky.


Chcete se o kampani Fashion Revolution dozvědět víc? Kliknětem ZDE. A těšíme se na vás za rok, na příštím ročníku!

 
Autor fotografií: Renata Kotyzová
Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Mulesing - proč chtít vlnu bez krve
Biobavlna - zdravější, kvalitnější a ekologičtější "sestra" bavlny
Oblečte se do bambusu a zamilujte si materiál budoucnosti

neděle 24. dubna 2016

Výchova Nevýchovou: Co dělat, když miminko pláče a vy už nevíte, co s ním

 Mimčo řvoucí jako tur celé hodiny a naprosto zoufalá matka, která vyčerpala všechny možnosti, jak ho utišit – tato představa patří k těm nejhorším, jaké mám s mateřstvím spojené. A protože už s mužem vyhlížíme čápa, nevýchovný webinář Katky Králové na téma Co dělat, když miminko pláče a vy už nevíte, co s ním jsem prostě musela vidět.

Co vlastně znamená, když dítě pláče? Možná vás napadne, že se na takovou otázku nedá odpovědět. Že pláč může mít tisíce důvodů. Důležité je ale uvědomit si, že vám miminko nechce zatopit nebo vás vydírat,“ začala Katka rozmotávat nitky tohoto často bolavého tématu.
 

 
Důvěřujte si
 
O tom, že pláč je pro dítě komunikační nástroj, už jsem slyšela. Jenže příroda k miminkům bohužel nepřidává manuál, jak ho přetlumočit do řeči dospělých. Katka na to ale šla jinak – zaměřila se na maminky. „Jak se cítíte, když dítě začne plakat? Co se ve vás děje? Naše uši neumí poslouchat dětský pláč a nereagovat, a to je geniální vynález přírody. A úplně stejně funguje i instinkt, jak pláč utišit,“ nastínila.

Jenže je tu překážka – zástupy babiček, tet, kamarádek a dalších odborníků, kteří radí tenhle instinkt neposlouchat. Dodnes si pamatuju, jak vedle v pokoji večer co večer brečel můj o osm let mladší brácha, nechaný tam úplně sám a potmě. Tehdy se to tak prostě dělalo pod heslem „S námi se taky nikdo nemazlil“.

Dětský pláč od té doby opravdu nemusím. Proto jsem byla ráda, když Katka ukázala, že to jde i jinak. Rodiče se mohou naučit vnímat signály dítěte a na základě toho rozvíjet vzájemnou komunikaci. Už žádné dumání, jak s tím malým uřvancem, který se je podle znalců snaží zotročit, co nejrychleji zatočit.
  


 Dítě jako partner

Různé vyřvávací strategie nebo naopak snaha mimčo za každou cenu utišit totiž k přirozené komunikaci s dítětem nevedou. „Zoufalství mamky se přenese i na dítě, které se zlobí a je stále vzteklejší, protože ví, že mu rodič nerozumí,“ popisovala Katka. Naopak funkční strategie je podle ní mluvit s potomkem jako se sobě rovným, jako se svým partnerem.

Tato rada Nevýchovy se osvědčila mé kamarádce, jejíž téměř dvouletý syn začíná procházet obdobím prvního vzdoru. Když jim jednou ujela tramvaj, museli dlouho čekat a on už začal pobrekávat, prostě mu zkusila na rovinu říci, že musejí počkat na další spoj a že s tím nemůže nic udělat. „Trochu nakvašeně se na mě podíval, zavrtěl se v kočárku, ale už nenatahoval,“ popisovala mi jeho reakci.

Že něco takového funguje i u mnohem menších dětí, pro mě byla zajímavá informace. Hlavní je, abychom miminka přestali vnímat jako bytosti, které vůbec nemohou rozumět tomu, co jim říkáme. Dalším krokem je komunikovat s nimi jako se sobě rovným. OK, věty typu „Alenka udělala hačí“ nebo „Jak dělá kočička“ se budu snažit v zájmu našeho společného blaha eliminovat.


Učte se naslouchat

Mluvte, jen když chcete něco říct,“ zněla další Katčina rada. „To je velká moudrost,“ houkl z kuchyně můj muž a já se těžce zastyděla, protože mlčenlivost opravdu nepatří k mým ctnostem. A kdyby mě na to Katka neupozornila, určitě bych na našeho cvrčka mluvila a mluvila a úplně mu zapomněla naslouchat.

„Když tohle všechno začnete dělat, nestane se, že vaše dítě přestane plakat. Děti prostě někdy pláčou, protože tak komunikují. Ale toho pláče zásadně ubyde a pro vás přestane být strašákem. Budete ho vnímat jako komunikaci a začnete dítěti opravdu rozumět,“ shrnula Katka.

Líbila se mi i její informace na závěr, že pokud si partnerský přístup s dítětem nastavíme už odmalička, můžeme se díky tomu vyhnout mnoha potížím v období prvního vzdoru i pozdější pubertě. Když si vzpomenu, co všechno jsem vyváděla já, abych se zbavila nálepky „hodná a poslušná holčička“, kterou mi okolí přisoudilo, určitě to za to stojí.

 
Vyzkoušejte si Nevýchovu hned!
Zaujaly vás zkušenosti maminek a chcete si také Nevýchovu vyzkoušet? Začněte Rychlokurzem zdarmaPokud chcete svým dětem porozumět co nejvíce, doporučujeme vám absolvovat celý kurz Výchova Nevýchovou.

Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Výchova Nevýchovou - Série postřehů konkrétních maminek 1. díl
Výchova Nevýchovou: Jak na první dny ve školce
Co byste měli vědět o období prvního vzoru?

neděle 17. dubna 2016

10 přirozených tipů na menstruaci bez bolesti

Holky rodí a kluci musí na vojnu – tohle rozdělení rolí mi na prvním stupni základky přišlo naprosto spravedlivé. Jenže pak zrušili povinnou vojenskou službu a já ve dvanácti zjistila, že k ženským reprodukčním úkolům patří i každoměsíční krvácení, které mohou doprovázet takové roztomilosti jako křeče, průjem, nafouklé břicho nebo nepříjemné změny nálad. Dobrá zpráva ale je, že měsíčky nemusíme vnímat jen jako danajský dárek Matky přírody a že s jejich bolestivou verzí můžeme samy leccos udělat.

My, ženy moderní, samozřejmě máme k dispozici řadu utěšovadel, kterými nás bohatě zásobí farmaceutický průmysl. Ta ale mohou mít negativní vliv na naše zdraví. Zbývají tedy otázky: Proč to vlastně tak bolí? Můžu udělat něco pro to, abych se během menstruace cítila lépe? A právě těmi se teď budeme zabývat. 


Je zajímavé, že za menstruační bolesti z velké části způsobuje orgán, který ženám dokáže přinést i vrcholnou slast, dokonce intenzivnější než proslulý G bod. Řeč je o děložním čípku, jehož středem vede kanálek, kterým z dělohy odtéká menstruační tekutina.

Bolestivě můžeme vnímat nejen roztahování čípku, které během menstruace způsobují hormony, ale i situaci, kdy menstruační krve přiteče hodně naráz a tato branka ji nestačí pojmout. Tekutina pak tlačí na čípek, o čemž nás tento citlivý orgán expresně uvědomí. Co vám v takové situaci může přinést přirozenou úlevu?  



1. Šlápněte na brzdu
Možná už jste si všimla, že po náročném měsíci plném stresu, starostí a spěchu často následuje mnohem bolestivější menstruace než obvykle. Pokud nepříjemné projevy odpálkujeme růžovou pilulkou a snažíme se na sílu všechno zvládat – práci, rodinu i domácnost, může to být měsíc od měsíce horší a horší.

Jsou i ženy, kterým už na menstruační bolesti nezabírají ani silné léky. A každou další menstruaci očekávají se strachem, který jejich potíže ještě prohlubuje. Gynekologové v těchto případech často doporučují užívat hormonální antikoncepci, ta ale pro tělo představuje další zátěž. Jak z tohoto bludného kruhu ven?


Měla jsem velmi bolestivou menstruaci, až tak, že porod mi připadal v pohodě, protože takové bolesti jsem zažívala každý měsíc. Odezněly až po té, kdy jsem se začala z menstruace radovat, pochopila jsem její význam ve svém životě a to, že skrze bolest ke mně promlouvá mé tělo - chce zastavit a být vnímáno,“ podělila se o své zkušenosti Kateřina Juřenčáková, která se ženským tématům věnuje jako lektorka.

Důležité je podle ní uvědomit si, že při menstruaci z těla odchází nejvíc životní energie, a pokud si žena nedovolí zastavení a odpočinek, donutí ji k tomu tělo skrze bolest a vyčerpání. „Zejména první den menstruace opravdu odpočívám, i když jsem máma tří dětí a mám i jinak spoustu aktivit. Období menstruace se pro mě stalo obdobím odpočinku, relaxace a zastavení. Pokud musím někam vyrazit, funguji v naprosto vědomě zpomaleném tempu. A měsíčky už mě nebolí,“ popisuje Kateřina. 


 Představa, že partnerovi a dětem oznámíte „Potřebuju teď dva dny odpočívat, abych v klidu odmenstruovala“, může působit jako naprosté sci-fi. Je to i proto, že měsíčky jsou v naší společnosti stále tabu. Takto „postižené“ ženy si prostě mají vzít tampon, spolknout prášek a usilovně předstírat, že se nic zvláštního neděje.

Když ale zkusíte citlivě mluvit o svých potřebách, možná budete příjemně překvapená. Zejména mužům totiž vyhovuje, když mají nějaký manuál, a to i na svou drahou polovičku. Nestyďte se partnerovi říci, co pro vás může udělat, abyste během svých dní nebyla zbytečně vystresovaná a vzteklá. 


Pomáhají totiž i maličkosti – dvacet minut spánku navíc, krátké zdřímnutí během dne nebo trocha času vyhrazená jen pro vás. „Pokud můžete, snažte se strávit nějakou dobu mimo pracovní, rodinné či partnerské povinnosti a dělat to, co cítíte, že potřebujete dělat, i kdyby to mělo být jen po dobu jedné hodiny během večera,“ radí Miranda Gray, autorka knihy Rudý měsíc.

Práce je ovšem trochu jiná kapitola – šéfovi těžko vysvětlíte, že po vás kvůli měsíčnímu krvácení raději nemá nic chtít. Pokud to ale jde, můžete si své povinnosti rozvrhnout tak, aby vám na inkriminovaný týden nepřipadaly žádné příliš vyčerpávající úkoly nebo závažná rozhodnutí.


2. Teplíčko a pohoda
K osvědčeným zmírňovačům menstruačních bolestí patří teplo. Kromě klasického zavrtání do pelíšku si ho můžete dopřát i v dalších podobách. „Zdrojem příjemného tepla pro břicho nebo na kříž může být nahřátý polštářek s pohankovými slupkami, klasický termofor nebo kočka domácí,“ přidává Caroline Oblasser ve své nize Bolestivé měsíčky, SBOHEM! další tipy.

Plno žen také nedá dopustit na teplé obklady nebo bederní pás, který s vámi může i do práce. Další možností, jak si své dny zpříjemnit, je vybírat si pouze pohodlné oblečení, ve kterém se cítíte opravdu dobře. Dlouhý svetr nebo pletené šaty navíc prohřejí rozbolavělé partie.

Teplem to ale nemusí končit, menstruace je pro tělo náročné období, takže je na místě i lehké rozmazlování – kvalitní čokoláda, svíčky, relaxační přítmí, oblíbená hudba… cokoliv co vám pomůže příjemně se naladit. Vhodné je naopak vyhýbat se negativním emocím, kterými nás zásobují zejména média.

 
 
3. Mazlení & spol.
Sexuální hrátky během menstruace? Pro někoho naprosté tabu, pro jiné úplně běžná praxe. První skupinu potěšíme informací, že na bolestivé měsíčky zabírá i milování pár dní před nimi. „Prostaglandin obsažený ve spermatu funguje jako změkčovadlo. Děložní čípek se pak během menstruace daleko snadněji otvírá a krvácení méně bolí,“ popisuje Caroline Oblasser.

Druhá zmíněná skupina se může vydovádět o poznání více. Pokud nemáte nikoho do páru, můžete napnuté partie uvolnit tak, že si orgasmus vyrobíte samostatně. „Ideální je zalézt si do teplé postele a rozmazlit se. Orgasmus totiž velmi uvolní dělohu, a tím se vám uleví. Nejlepší je pak i rovnou usnout - a po probuzení je po bolesti,“ svěřila se se svým tipem lektorka Lucie Harnošová.

Ve dvou začněte třeba jemnou masáží. A pokračovat můžete podle libosti, jak je to oběma partnerům příjemné. U některých žen milování během menstruace nejen zmírní bolesti, ale také výrazně zkrátí dobu krvácení. Vždy je ale nutné dbát na hygienu a počítat se zvýšeným rizikem přenosu pohlavních chorob.

A když už jsme u této tematiky – mnohé ženy, které trápila bolestivá menstruace, se dočkaly úlevy po prvním porodu. Při něm se totiž rozšíří kanálek v děložním čípku, jímž odtéká menstruační tekutina.
 
 

4. Zacyklite se
Tak schválně – co pro vás znamenají vaše měsíčky? Těšíte se na ně, nebo je vnímáte jako nutné zlo? Náš vztah k menstruaci většinou ovlivnilo, jak se k ní stavěly ženy z naší rodiny. Matka jásající nad první menarché své dcery je v naší kultuře zatím výjimkou. Menstruace si pořád drží nálepku něčeho trapného až obtěžujícího, co se prostě musí mlčky přetrpět.

Pokud ale své měsíčky vnímáme jako něco protivného a očekáváme je s mantrou „zase to bude bolet“, je velmi pravděpodobné, že se naše očekávání vyplní. Abychom tento vzorec nepřenášely dál, je třeba přijmout svou cykličnost jako dar a začít vnímat životadárné energie, které se s ní pojí.

 Ať se nám to líbí, nebo ne, žijeme ve světě utvořeném muži. To ale neznamená, že musíme být stejné jako oni. Menstruační cyklus můžeme dokonce vnímat jako svou přirozenou výhodu. Měsíční krvácení funguje jako pravidelná očista po tělesné i duševní stránce. A nejen to, ženský cyklus zahrnuje čtyři fáze, z nichž každá posiluje určité schopností.


„Začátek menstruace může být fyzicky náročný, nicméně změna hormonů s sebou nese i změny našeho náhledu na svět a na nás samé„ přibližuje Miranda Gray v knize Cyklická žena. V menstruační fázi se zesiluje intuice, schopnost porozumět i rozeznávat podstatné od nepodstatného. Toto období, kdy se žena stahuje do sebe, je ideální pro hledání odpovědí, přijímání minulosti i budoucnosti a naslouchání svému nitru.

Staré kultury krvácející ženy oslavovaly, patriarchální společnost tuto přirozenou sílu potlačila, protože ji nemohla ovládat. A my dnes máme jedinečnou možnost naučit se pracovat se svou cykličností, což může být nejen lék na nepříjemné projevy měsíčků, ale i řešení pro naše bolavé vztahy, touhy či vzorce chování.



 
5. Svěřte se bylinkám
Mezi léčivými rostlinami najdete plno pomocníčků, kteří zabírají na menstruační nepříjemnosti. Buď se můžete svěřit do péče jedné byliny, nebo si pořídit již namíchanou speciální směs.

Kontryhel zmírní bolest i silné krvácení, meduňka zabírá na křeče, dělohu uvolní skořice nebo hřebíček. Zkusit můžete i majoránku, maliník, žebříček, sezam, heřmánek, len setý, lipový květ, kozlík nebo zázvor.

Výhodou bylinných čajů je, že si řadu léčivých rostlin můžete samy nasbírat, čímž odpadají nejasnosti ohledně původu suroviny. Také dávkování lze upravit podle vašich potřeb. Je ale nutné informovat se i o možných vedlejších účincích léčivých bylin.



 6. Strava jako lék
Jedním z častých průvodních jevů menstruace bývá nepříjemný průjem. Měsíčky totiž fungují i jako pravidelný úklid těla. Místo, abychom tuto službu jen přetrpěly, můžeme ji naopak podpořit. Některé ženy si jídelníček během svých dní upravují naprosto intuitivně.

„Možná zjistíte, že vás přitahují jednodušší potraviny, jako například zelenina, obiloviny a ovoce, a nikoli fast food nebo nezdravá strava. Vaše tělo bude možná volat po potravinách, které běžně nejíte, nebo někdy nebudete mít potřebu jíst vůbec,“ nastiňuje Miranda Gray v knize Rudý měsíc.

Určitě je vhodné vyhnout se cukru a hodně mastným, soleným či kořeněným jídlům. Zelenou mají naopak čerstvé potraviny, nejlépe bohaté vlákninu čistící zažívací trakt, hořčík proti křečím a železo, protože tělo potřebuje doplnit jeho ztráty způsobené krvácením.

Z nápojů je třeba vynechat kávu i všechny kolové limonády. Vhodné jsou již zmíněné bylinkové odvary, voda nebo zelený čaj. A není od věci dopřát si víc tekutin než jindy – záměrně se „propláchnout“.

Bolestivá menstruace může být zapříčiněná také náhlými změnami váhy. Proto má správná životospráva i v tomto ohledu zásadní význam.



7. …a cvičit!
Určitě znáte ten pocit, že nevylezete ani z postele, protože měsíčky se vás právě rozhodly definitivně zlikvidovat. Jenže většinou se prostě musíte zvednout. A třeba po půlhodinové procházce s neodbytným hafanem překvapeně zjistíte, že už je vlastně dobře. Jak je to možné?

Pohyb totiž také patří mezi výborné utěšovače menstruačních bolestí. Svaly se uvolní a nashromážděná krev odteče. Neznamená to ale, že byste si právě o měsíčkách měla hrát na Rockyho. Pro tělo je to období, kdy potřebuje odpočívat a kdy nemá takovou výdrž jako obvykle. Takže namáhavé sportování klidně na pár dny vyřaďte z programu. Vědomě se můžete šetřit i tak, že nebudete ani nikam spěchat. Obzvláště vhodné je pobývat v přírodě, na čerstvém vzduchu.
Pokud vás trápí bolestivá menstruace, je dobré si najít pohybovou aktivitu, která vám pomůže uvolnit příslušné partie. Zkusit můžete třeba břišní tance, cviky podle Ludmily Mojžíšové nebo jógu. Pravidelný pohyb je také skvělou prevencí zácpy, která se s příchodem měsíčků často mění v nepříjemný průjem.

Jestliže už křeče nastoupily, není od věci znát alespoň jógovou polohu zajíce. Pomáhají i dechová cvičení. „Zhluboka dýchej až do místa, které bolí,“ radí Caroline Oblasser. Některým ženám se osvědčil i zpěv nebo jen obyčejné pobrukování.



8. Alternativní léčba
Někdy je zejména nástup menstruace nepříjemný tak, že ženu úplně vyřadí z běžného života. Kdy je opravdu nutné vyrazit k lékaři? Pokud vás najednou stihnou výrazné potíže, může se jednat o varovný signál, že ve vašem těle není něco v pořádku.

Příčin může být celá řada – od různých zánětů, přes myomy a cysty, až po srůsty třeba po operaci slepého střeva. Vyloučit je také třeba endometriózu, kdy děložní sliznice začne narůstat v místech, kde by normálně neměla co pohledávat. V těžších případech je u tohoto onemocnění nutný až chirurgický zákrok.

Pokud ale lékař podobná rizika vyloučí a nechcete kvůli křečím polykat hormonálními přípravky či medikamenty tlumícími bolest, můžete vyzkoušet některou z metod alternativní medicíny.


Pomoci mohou například homeopatie, akupunktura či reflexní terapie, které lidské tělo vnímají jako celek propojený s myslí. To může být v případě bolestivé menstruace klíčem k úspěchu, protože velké procento těchto potíží má psychosomatický původ.

Vhodná je též celková očista těla – detoxikace. Činnost pohlavních orgánů totiž mohou negativně ovlivňovat i toxiny usazené v jiných tkáních. Pokud hledáte okamžitou úlevu, zkuste třeba Bachovy květové esence nebo aromaterapii.

 
 
9. Prověřte své pomocníky
I když reklamy na klasické vložky a tampony přetékají slogany o svěžesti a přirozenosti, pokud tyto pomůcky používáte, dobře víte, že skutečnosti je někde jinde. Vložky mohou zejména v parných dnech opravdu nepříjemně zapáchat. Tampóny zase vysušují sliznici pochvy, čímž u některých žen ještě přikrmují menstruační bolesti.

O čem se ale mluví ještě méně, je fakt, že se z klasických tamponů a vložek mohou uvolňovat toxické látky. Ptáte se, kde se tam berou? Jsou to zejména agresivní bělidla, umělá barviva a syntetické parfémy. Tyto látky působící přímo na citlivé sliznice mohou mít také podíl na bolestivém prožívání menstruace.

Jednou z možností, jak se vyhnout kontaktu s takovými dobrotami, je vyměnit standardní ženské hygienické potřeby za exempláře z nebělené biobavlny či moderní látkové vložky, které jsou i příjemně prodyšné. Existují ale i maximálně přírodní
tampony z mořské houby a nebo menstruační kalíšky z lékařského silikonu, které neobsahují žádné toxické látky a navíc svým uživatelkám poskytují maximální komfort. 
 

http://www.branakdetem.cz/menstruacni-kalisek-ladycup-letni-svestka.htm

10. Menstruujte navolno
A na závěr žhavá novinka. Už jste slyšely o volné menstruaci? Ženy, které ji praktikují, vědomě spolupracují se svým děložním čípkem a díky tomu nepotřebují žádné menstruační pomůcky. Když zachytí signál těla, že se v jejich děloze nashromáždilo dost krve, odskočí si na toaletu, tam se uvolní a krev odejde.

Postupně se naučíte cítit, kdy je čas jít na toaletu. Bude to stejné, jako když cítíte, že potřebujete močit. Do té doby můžete zkoušet vědomě vylučovat krev vždy během návštěvy toalety. První dny při silnější menstruaci je toto vylučování samozřejmě častější, ale ani v tyto dny to není příliš často. Rozhodně to v praxi nevypadá tak, že byste tři dny jen seděla na záchodě. Zkrátka si co dvě hodinky odskočíte, jednu dvě minuty tam posedíte a můžete dál fungovat,“ sdílela své zkušenosti s volnou menstruací lektorka Lucie Harnošová.

Volná menstruace vychází z teze, že pokud menstruační krvi stojí cokoliv v cestě, včetně tamponu, krev nemůže přirozeně odtékat, a tak vzniká nepříjemné napětí. Ženy, které tuto metodu založenou na důvěře k vlastnímu tělu praktikují, často zaznamenávají nejen ústup menstruačních bolestí, ale i zkrácení doby krvácení, úplně vymizení špinění nebo výrazné zlepšení svého sexuálního života



Ať už si z našich tipů vyberete jakékoliv, přejeme vám hlavně pohodové „ vaše dny“ :-)

Autor textu: Zuzana Dostálová


Doporučujeme ještě přečíst:

Cyklus ženy
Látkové vložky - přežitek, nebo luxus?
Mořská houba - tampón vyrobený přírodou

neděle 10. dubna 2016

Zrcadlení ve vztahu aneb Partnerství jako vysoká škola duchovního růstu

Nechápala jsem ho. Po třech letech soužití v jedné místnosti jsem se dožadovala stěhování, ale mému muži to bylo jedno. „To musím všechno pořád zařizovat já?“ honilo se mi hlavou. A tehdy mě kolegyně upozornila na partnerský seminář Pavla Veselého. Šla jsem na něj, Pavel rozkryl SKUTEČNOU PODSTATU našeho sporu, doma jsme se usmířili a můj muž do týdne našel nové bydlení. Tehdy jsem si řekla, že s tímto terapeutem chci určitě seznámit i ty, kteří jeho semináře zatím nenavštívili. 

Na semináři jsi napůl v žertu zmínil, že tě partnerské neshody živí. Opravdu?
Je to vlastně paradox – kdyby byli všichni spokojení, nemám práci. A přitom mojí prací je, aby všichni spokojení byli. Bohužel mezi tématy, se kterými lidé chodí na poradenství, ať už do klasické poradny či na různé terapie, naprosto převažují právě ta partnerská. Je jich opravdu hodně, protože partnerská témata souvisí také se vztahy mezi rodiči a dětmi, které z toho vyplynou. 

Takže lze pozorovat, jak neshody mezi partnery ovlivňují vztahy napříč generacemi?
Přesně tak. Pokud někdo neřeší problémy ve vztahu k partnerovi, projeví se to ve vztahu s dětmi. Když lidé přijdou s partnerským tématem, je to jenom začátek. Za ním se totiž většinou odkryje něco staršího, co na partnerství působí. Velmi často to bývá něco, co si neseme z původní rodiny. Tím vůbec nechci naznačovat, že naši rodiče jsou ti špatní, kteří mohou za všechno, protože jsem přesvědčen, že všichni děláme to nejlepší, co umíme. Fakt ale je, že si z naší původní rodiny často neseme hodně bolesti a vzorců, které opakujeme a které nám přináší bolest podobně jako našim rodičům. A nejvíce se to projeví právě v našem partnerském vztahu.

Proč si myslíš, že zrovna tam?
Partner je člověk, se kterým jsme si hodně blízcí, takže je logické, že se v takovém vztahu projevuje to, co bylo do té doby skryté, nebo pod povrchem. Když se pohádáme s kamarádem nebo kamarádkou, může nás to mrzet, ale máme i jiné kamarády a většinou se to vyřeší celkem rychle, nebo nás to tolik nebolí. U partnera je to ale něco jiného – jsme v častém kontaktu, když se děje něco nepříjemného, bolí nás to mnohem víc, a především nám náš protějšek velmi často zrcadlí něco, co jsme zažili v naší původní rodině, aniž si to na vědomé úrovni pamatujeme. A my na to reagujeme. Zrcadlení ve vztazích je moje oblíbené téma.

Je to i proto, že s ním máš osobní zkušenost?
Určitě, na seminářích nabízím jenom témata, se kterými jsem se osobně setkal a se kterými mám zkušenosti z mnoha individuálních terapií. Než jsem téma zrcadlení ve vztahu nabídl jako seminář, roky jsem se s ním potkával ve vlastních vztazích. Roky mi trvalo, než jsem pochopil, že to takhle funguje. Než jsem se naučil, že když se zlobím na partnerku, protože se mě nějak dotkla, může to být hodně podobné emocím, které jsem prožíval v dětství, když jsem se zlobil třeba na svou mámu. Po letech zkoumání a hledání jsem si v konfliktních situacích začal klást otázku, jestli pocit, který zrovna zažívám, znám ze své minulosti. A pokud si mohu odpovědět kladně, znamená to, že mi partnerka zrcadlí něco, co si v sobě nesu a nemám vyřešené, a proto je to bolavé a přitahuju si to do života.

Takový pohled na situaci asi není vždy jednoduché přijmout…

Když jsem začal nabízet individuální terapie, přicházeli lidé, kteří tato témata řešili. Zlobili se na své partnery, byli nešťastní z toho, co jim partneři dělají, a hledali u mě oporu – chtěli, abych jim potvrdil, že oni mají pravdu a jejich partner to dělá špatně. Na základě své zkušenosti jsem jim postupně nabízel i možnost podívat se, jestli se jim neopakuje něco z jejich dětství, dospívání nebo z předchozích partnerských vztahů. Samozřejmě nemůžu říci: „Za to nemůže tvůj partner, podívej se na sebe“. To bych se i já stal nepřítelem, protože klient hledá pomoc a ne někoho, kdo se zastává jeho partnera, o kterém si myslí, že mu ubližuje. Proto společně hledáme příčiny toho, co se mu děje. Samozřejmě, že zrcadlení ve vztahu není jediným důvodem konfliktů, je to ale hodně častý důvod.
 
Na tvém semináři o partnerství mě zaujalo, že ti klienti vlastně sami řeknou příčinu svých potíží a ty je na to jen upozorníš. Jak je to možné?My většinou příčinu i řešení svých problémů známe, ale neumíme si toho všimnout, nebo si to nechceme přiznat. Často jen vyzdvihnu něco, co člověk sám ví, co třeba před chvílí řekl, a upozorním ho, že právě to je řešení. Účastníka semináře pozorně sleduji a vnímám ho všemi smysly. Všímám si, jak mluví, co říká, jak se o kom vyjadřuje, co prožívá, když mluví o svém partnerovi nebo svých rodičích, a kdy je ta emoce podobná. Tím vším se nechávám vést a je na mně, abych klienta upozornil na souvislost, a to tak, že on sám si na ni přijde. Protože když nám někdo říká „takhle to je a můžeš tomu věřit“, samozřejmě tomu asi většinou věřit nebudeme. Když si na to ale přijdeme sami a pochopíme souvislosti, je to naše zkušenost. Samozřejmě nám s tím může někdo pomoci, ale pořád je to naše zkušenost. 

Pavel Veselý


Na svých seminářích také učíš, jak efektivně komunikovat. Proč je to podle tebe tak důležité?Jsem ryzí praktik a z toho vychází všechny moje semináře. Je úplně zbytečné někomu vysvětlovat, jak má se svým partnerem komunikovat, protože to stejně neudělá. Když si to prakticky vyzkouší tak, že ho tím provedu, odnáší si prožitek, vlastní zkušenost. Je to velmi časté téma, nejpodrobněji se mu věnuji na semináři Vyjadřování emocí ve vztahu. I když mi partner něco zrcadlí, v té akutní situaci se s ním potřebuji nějak domluvit, vyjádřit, co se ve mně děje tak, abych situaci ještě nezhoršoval a dospěl k nějaké domluvě, dohodě. A poté, co se domluvíme, mohu v sobě a své minulosti hledat příčinu partnerského zrcadlení.

Takový přístup se určitě hodí i mimo partnerství...
Princip ohleduplné komunikace je pořád stejný, ať komunikujeme s partnerem, se šéfem, kolegou nebo s kamarádkou. Na seminářích říkám, že tento způsob komunikace se dá využít v jakémkoliv vztahu. I ve vztahu s dětmi, protože tím je to zrovna učíme a nebudou v dospělosti muset chodit na tyto semináře (úsměv).

Hlásí se na tvé partnerské semináře spíše ženy, nebo muži?
Na seminářích převažují ženy z 95 %. Myslím si, že to není jen moje zkušenost. V minulosti jsem vedl i semináře pro muže, které dnes již nenabízím. Naopak nabízím semináře pro ženy. Možná jsem první muž, který vede ženský seminář. Jeho název je Jak to muži mají a ženám na něm vysvětluji, jak to muži mají (úsměv).

Proč si myslíš, že tvé semináře zajímají spíše dámy?
Ženy si často stěžují, že se jejich muži nechtějí měnit ani chodit na semináře. A já jim říkám, že je to tím, že muži a ženy mají jiný způsob procesu změny. Není to o tom, že by se muži neměnili. Jejich změna probíhá jiným způsobem. Některé ženy svého partnera na seminář doslova dotáhnou. Prostě mu řeknou, že musí jít, nebo mu namluví, že to bude něco jiného, a on je potom překvapený. Takové jednání je vůči mužům dost neférové a pro mě jako lektora je velmi náročné pracovat s odporem a nechutí muže, který se na semináři ocitne tímto způsobem.

Jaké typy seminářů zaměřených na partnerská témata vedeš?
Nabízím krátké večerní semináře, většinou v délce dvou hodin. Jejich účastníci se seznámí s tématem i se mnou jako lektorem. Pokud je dané téma zaujme a chtějí jít více do hloubky, mohou přijít na jedno nebo vícedenní semináře, které pořádám o víkendech. I večerní semináře se snažím dělat tak, aby byla práce na sobě – zcela konkrétní a praktická, spojená s vlastním prožitkem. Suchopárné přednášky nemám rád a považuju je za velmi málo přínosné. 


Pavel Veselý na semináři.


Pozoruješ, že se s postupem let nějak mění témata týkající se partnerství, která tví klienti řeší?
Můj dojem je, že to, s čím lidé chodí, je stále stejné (úsměv). Zároveň je to ale velmi široká škála. Vždy to souvisí s velkou bolestí, kterou v sobě člověk má z toho, co se děje. A je za tím velká bolest, kterou si nese z minulosti a která se aktivuje v partnerském vztahu. Je úplně jedno, jestli je klientovi dvacet nebo čtyřicet. Čas tu nehraje roli. Samozřejmě se mění témata, kvůli kterým jsou partneři v neshodě. Ale to je jenom takový vnější kabátek, podstata zůstává pořád stejná. Proto jdu vždy co nejrychleji k jádru, k příčině.

Můžeš dát nějaký příklad?
Typické téma týkající se zrcadlení může být, že se ženě něco nelíbí u partnera – třeba že po sobě neuklízí. Když si s takovou ženou povídám, můžu zjistit, že se úplně stejně choval její tatínek a maminka mu to neustále vyčítala. Často nejde ani tak o toho tatínka jako o maminku, se kterou již dospělá dcera soucítí a snaží se věci dělat jako ona. Když trpěla se svým manželem, ona to z lásky k ní nevědomky dělá podobně. Může si v sobě nést naštvání na muže, a když ho na svého partnera vyzařuje, on se tak začne chovat. Zrcadlí jí to, co má v sobě. Zní to jednoduše, ale odkrýt to až tak jednoduché není. S klientem začneme postupně rozplétat skryté potřeby, přání a vzorce. Teprve v okamžiku, kdy si tyto vzorce uvědomí, se mohou rozpadnout a rozvázat.

Líbí se mi tvůj citát „Partnerský vztah je vysoká škola duchovního růstu“. Jak jsi k němu došel?
Vlastními zkušenostmi (úsměv). Prošel jsem si různými způsoby duchovní cesty, kdy jsem šel sám k sobě. Ta nejintenzivnější byla právě v partnerském vztahu, přes který se mi ukazovalo, co je ve mně a co jsem měl nezpracované a ničilo mi to život. Někteří lidé odchází třeba na rok do ašrámů do Indie hledat sami sebe a přitom doma nechávají manželku a děti. Pokud to dělají proto, že od své rodiny utíkají, nedosáhnou toho, co hledají. Nejvíc vždy získáme od toho, co je právě přítomné v našem životě. Já jsem byl v Indii, Nepálu, Tibetu a teď jsem rád, že jsem doma a užívám si svůj partnerský vztah.

Když jsi to sám zmínil, jak to vypadá s tvým partnerstvím. Prozradíš?
To bývá časté téma dotazů. Momentálně jsem čerstvě ženatý a se ženou se těšíme na miminko. A já si tohoto manželského a rodičovského stavu opravdu užívám i proto, že už mi je nějakých pětačtyřicet let.

Takže u tebe „kovářovic kobyla“ nehrozí…
To určitě ne i proto, že mnoho témat, se kterými za mnou klienti chodí, jsem si sám prošel. A to včetně těch konfliktních. Kromě toho chci vyzdvihnout konstelace, se kterými často a rád pracuju. Konstelační výcvik, který jsem před lety absolvoval, mi totálně změnil život a vztah k mé původní rodině. Poznatky, které čerpám z konstelací, mi velmi pomáhají ve všech partnerských konfliktech ať už mých, nebo při řešení s klienty. Dnes už jsem v pozici lektora, který konstelační výcvik sám vede a vždy se na něho moc těším. Není to výcvik jenom pro lektory, ale pro kohokoliv, kdo chce projít hlubokým sebepoznáním v oblasti vztahů.

Co ještě kromě tohoto ti tvá terapeutická praxe dává?
Naplňuje mě samotný proces toho, co se děje. S tím souvisí podstata mé práce, kterou nazývám pravdivost. Vždy mě naplňuje, když jsem pravdivý k sobě, nebo když pomůžu jiným, aby k sobě byli pravdiví. Znovu a znovu vidím, jak to pomáhá. Pozor ale, mluvím o pravdivosti k sobě, ne o tom, že bychom měli svou pravdu vnucovat druhým. Co lidé udělají s tím, co načerpají na seminářích či individuálních terapii, je jejich věc a nemohu to ovlivnit. Samozřejmě mám radost, když mi dají vědět, že jim to pomohlo. Často také říkají, že jsem jim poradil obrovsky jednoduchou věc, která jim ale změnila život. Trošku z legrace o sobě říkám, že jsem jednoduchý člověk, takže nabízím jen jednoduché věci (úsměv).




Mgr. Pavel Veselý
- rodilý Brňan
- vystudoval psychologii na Masarykově univerzitě
- věnuje se duchovně - seberozvojovým směrům (regresní terapie, rodinné konstelace a další)
- do roku 2004 spoluvlastnil brněnskou personální firmu, poté se rozhodl být „malým“ terapeutem
- nejčastěji působí v Brně a v Chrudimi
- nabízí individuální terapie, přednášky i semináře zaměřená na partnerství, práci i osobní rozvoj
- koníčky: cestovní motorka, ježdění na koni, pobyt v horách, lyžování a běžkování, psaní básní
- www.cestouksobe.cz

Náš tip:
Večerní semináře Pavla Veselého zaměřené na různá témata můžete navštívit v brněnské Bráně k dětem. Termíny kurzů
 najdete v sekci Osobní rozvoj. Pokud své potíže chcete konzultovat v soukromí, můžete využít Individuální poradenství.


Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Radost z vody s Plaváčkem Rozhovor s Blankou Kolářovou Sudíkovou
Dana-Sofie Šlancarová: Premenstruační fáze někdy zajímá více muže než ženy   
Mít sebe na prvním místě

středa 6. dubna 2016

Kolébka nebo vertikál - jak nosit v šátku malá miminka?

Maminky, které začínají s nošením dětí, si často kladou otázku, jak nosit dítě zdravým a bezpečným způsobem. Hledají úvaz, ve kterém bude všechno v pořádku. V současné době existují dva hlavní názorové směry, které určují, jaká poloha miminku v šátku je „správná“ - směr propagující nošení malých dětí ve vertikální poloze a směr propagující vázání dětí do tzv. kolébek v poloze klubíčka až do té doby, dokud se dítě samo neposadí.


Zachovat si nadhled


Je potřeba si uvědomit, že oba tyto způsoby vycházejí z určité odborné tradice a kulturního rámce. Každý z přístupů zaměřuje pozornost na jiné věci, které považuje za důležité, od čehož se odvíjí jeho způsob argumentace. A to jsme pouze v západním světě, na jiných místech Země nalezneme celou řadu tradičních způsobů nošení, ze kterých se našinci může tajit dech.
Stejně jako názory na rodičovství, i nošení dětí podléhá kulturně podmíněným poznatkům, které se postupem času vyvíjejí a mění. Proto je dobré zachovat si nadhled a nehledat absolutní pravdu, ale spíše dát na svoji vlastní intuici. Tak jako neexistuje jediný správný návod na to, jak být dobrou matkou, není ani jedna jediná cesta, jak „dobře“ nosit dítě.
Jako rodiče jsme zodpovědní lidé, kompetentní mít nad celou situací kontrolu. O stavu svého dítěte máme přirozený přehled – k tomu nás vybavila příroda. (Maminka v naprosté většině případů pozná, když děťátku něco nedělá dobře.) Oba zmiňované úvazy jsou tedy v pořádku, pokud se dodrží zásady správného vázání, polohování a nošení dítěte. Správné je to, co vytváří pohodu mamince a jejímu miminku, co podporuje jejich láskyplný vztah a co funguje individuální jednotce matka – dítě v dané situaci a daném kontextu.
Pokud si tedy jeden způsob vázání zvolíte, nemusíte to brát jako definitivní rozhodnutí. Dokonce můžete nějakou dobu zkoušet, co vám a miminku bude více vyhovovat – zdali nošení v horizontálním klubíčku či ve vertikální poloze a bude-li potřeba, styl nošení přehodnotit a změnit. Je však dobré mít na paměti zásady správného nošení.
V tomto článku vám představíme tyto dva nejzákladnější a nejběžnější způsoby nošení malých miminek s jejich výhodami i úskalími. Účelem tohoto textu je vytvoření přehledu o současných způsobech nošení těch nejmenších.

***

Vertikální poloha

Nejběžnější úvaz: kříž s kapsou uvnitř

Je nejčastěji používaný úvaz doporučovaný antropology, laktačními poradkyněmi a řadou instruktorů pro nošení dětí s možností vázat jej již od narození.[1] Odborníci zabývající se biologií tuto polohu označují z evolučního hlediska jako zcela logickou a přirozenou. Jedná se o univerzální úvaz, který lze vázat od narození až do batolecího věku v podstatě do té doby, dokud je nošení dítěte v této poloze pohodlné.

   Instituce a odborníci, kteří doporučují tento úvaz:
           
Die Trageschule®  renomovaná německá školící instituce
         
 Anna Pohořálková – česká antropoložka zabývající se nošením dětí                


Kolébka

Nejběžnější úvazy: kolébka s kapsou venku; kolébka ve dvojitém kříži


Tento způsob vázání a polohování dítěte byl preferován především v raném období evropského způsobu nošení dětí na břiše. V současné době jej doporučují zejména někteří fyzioterapeuti, porodní asistentky a odborníci zabývající se plaváním miminek, kteří kolébku vnímají jako vhodnou polohu vzhledem k psychomotorickému vývoji dítěte. Tento způsob vázání je vhodný zejména pro miminka, která se v tomto úvazu cítí dobře a je na nich vidět pohoda. Kolébky se používají na nošení novorozenců a dětí zhruba do doby, než se dokážou samy posadit. Na nošení v kolébkách navazuje buď vertikální nošení větších dětí vepředu, nebo rovnou nošení na zádech.

   Instituce a odborníci, kteří doporučují tento úvaz:
   Plaváček baby club – plavání kojenců a miminek s instruktory znalými v oblasti psychomotoriky
Ladislava Ryšavá –  Mamicentrum – brněnská porodní asistentka, zabývající se přirozenými porody a péčí o novorozence


Výhody jednotlivých poloh při nošení


             Vertikální poloha

  • Tato poloha je intuitivní a miminka jsou v ní od začátku většinou spokojená.
  • Poloha s možností cítit vůni hlavičky dítěte dokáže nastartovat různé biologické procesy odpovědné za posílení vzájemné vazby mezi rodičem a dítětem, podporuje tvorbu oxytocinu („hormonu lásky“). Kontakt dítěte s hrudí matky přirozeným způsobem pozitivně působí na tvorbu mléka.
  • Nejoblíbenější vertikální úvaz – tzv. kříž s kapsou uvnitř není technicky náročný.
  • Je to „komplaktní“, pohodlná a praktická poloha pro zvládání běžných denních úkolů. I větší děti dobře přilnou k tělu nosiče, jímž jsou chráněna rovnoměrně z obou stran.
  • Nožky dítěte jsou v tzv. abdukčně-flekční poloze, která je ideální pro vývoj kyčlí a zároveň terapeutická v případě rizika dysplazie kyčelního kloubu[2].
  • S rodičem dochází ke vzájemné termoregulaci, kterou dítě do 1 roku věku nemá plně vyvinutou. Není třeba obávat se přehřátí, protože odhalenou hlavičkou a nohama tělo dítěte odvádí teplo a má zajištěn neomezený přísun vzduchu.
  • Dítě vnímá vjemy z okolí v přiměřené míře. Když je potřeba, stulí se k rodiči, kde není vydáno "napospas" podnětům z okolního prostředí.

    Kolébka

  • Jedná se o klasickou a pro miminka z dělohy dobře známou polohu  –  tzv. klubíčko. Dítě se v ní do šátku vkládá, nijak se nenarovnává, což je z psychomotorického hlediska prospěšné.
  • V této poloze nejsou předčasně a nadměrně stimulovány svalové skupiny, které by podmínily pozdější nerovnováhu v psychomotorickém vývoji.
  • Vázání do kolébky vytváří prostředí, které velmi připomíná prostředí dělohy tím, jak je miminko umístěno a obklopeno šátkem. Miminko tedy může v kolébce prožívat důvěrně známý pocit bezpečí a hranic.
  • Miminko lze po uspání snadno (i se šátkem) odložit, aniž by měnilo polohu a tím se případně probudilo.
  • Miminko je „zabaleno“ v šátku, může být tedy minimálně oblečeno. Protože má stejnoměrně rozložený tepelný komfort na všech částech těla, není třeba řešit zateplení hlavy a nožiček.
  • Není potřeba starat se o zafixování či podepírání hlavičky dítěte, hlavičku podepírá šátek.


Možná úskalí aneb co si u úvazů pohlídat


            Vertikální poloha

  • Větší děti mají potřebu více se rozhlížet, čímž se stává, že vyvracejí hlavičku a vytáčejí tělo do stran. Doporučujeme dítě zaujmout například vložením hračky do ruky (výborné jsou „kojící korále“). Až se rozhlédne po okolí, bude mít motivaci opět se schoulit v šátku do příznivé polohy v ose.
  • Podle některých názorů může nedostatečné podepření či zafixování hlavičky u dětí, které ji ještě samy neudrží, nepříznivě působit na krční svaly a páteř dítěte.
  • Je zcela zásadní mít dobře dotažený šátek. Nedotažení může vést k celkovému povolení úvazu a nesprávné poloze dítěte dané hroucením jeho tělíčka do asymetrické polohy. Při povolení šátku dochází k vychýlení těžiště a většímu tlaku na ramena nosiče, což není ani pohodlné ani zdravé na záda.
  • Pozor na nedostatečné roztažení pruhu látky (měla být rozprostřena od kolínka ke kolínku), které zajišťuje ideální polohu kyčlí a optimální zakulacení zad. Pokud jsou kolínka níže než zadeček, záda nejsou dostatečně zakulacena a podepřena. Páteř se tím dostává do svislé polohy, což není u dětí, které ještě samy nesedí, vhodné.
  • Novorozence je třeba do vertikální polohy vkládat v pro něj co nejpřirozenější poloze. Přílišné roztahování nohou a vyvracení kyčlí nošence je pro dítě také škodlivé. Ideální úhel nohou je asi tak 40°, kdy celkový tvar nohou a zadečku z přímého pohledu vypadá jako písmeno „M“. Také pozor na roztahování rukou novorozenců do objetí kolem těla nosiče, které podle některých odborníků z oblasti psychomotoriky může vést k posilování jiných skupin zádových svalů, než je v daném věku záhodno. Správná poloha má připomínat klubíčko ve vertikálním směru (tzv. na žabičku).
  • Zvláštní pozornost je nutné věnovat tepelnému komfortu hlavičky a nohou dítěte, které vyčnívají ze šátku a jsou tak vystaveny různým teplotním vlivům (dostatečné zateplení hlavy a nohou dítěte v chladnějších a zimních měsících, ochrana před slunečním zářením v létě).

            Kolébka

  • Kolébka je poněkud technicky náročnější úvaz, který je potřeba si osvojit.
  • Dítě je v kolébce důležité správně napolohovat. Nemělo by být umístěno ani příliš do lehu, ani příliš do sedu. Šátek je nutné dobře dotáhnout, ale dítě by nemělo být v klubíčku příliš stlačené, protože tato poloha vede k přimáčknutí brady na hrudníček a zhoršené průchodnosti dýchacích cest. Dítě je vhodné umístit si na hrudník a šátek mít dotažený tak, aby se nevytáčelo směrem od našeho těla ven.
  • K dítěti přicházejí vjemy (vzato z neurologického hlediska) „rozpůleně“: z jedné strany vnímá teplo matčina těla, tlukot srdce a hlas, zatímco z druhé k němu přicházejí podněty z okolního světa. Za účelem rovnoměrné stimulace je ideální střídat strany, což může být pro nosiče někdy obtížné kvůli přirozené pravé nebo levé preferenci (na jednu stranu se váže snadněji). Strany vázání je potřeba vědomě střídat i kvůli vyváženému psychomotorickému rozvoji dítěte (jedná se také o posilování svalů). 
  • Větší děti mohou tím, jak jsou rozložené do prostoru, na hrudi "překážet" a některé maminky mohou subjektivně pociťovat větší zatížení na jedno rameno (podle toho, na kterou stranu je dítě nasměrované) i když ideálně by úvaz měl být vycentrovaný a zátěž rozložena.
  • Je potřeba mít pod kontrolou tělesnou teplotu dítěte, které je celé schované v šátku a hřeje se také o naše tělo; čili předcházet přehřívání. Také dohlížet na to, aby dítě mělo dostatečný přísun vzduchu; nechávat otevřený prostor u obličeje.
  • U dětí s refluxem může tato poloha dráždit a vést k ublinkávání.
  • Dochází zde k addukci (stlačování) kyčlí, poloha se nedoporučuje hlavně dětem s rizikem kyčelní dysplazie (miminka, která mají předepsané široké balení).


Největší odborníci na dítě? Vy sami!


Místo shrnutí tohoto textu bychom vás chtěli povzbudit. Děťátko velmi rychle roste. Tyto společné okamžiky, tulení a nošení jsou relativně krátkým obdobím. Proto neváhejte prožít je v plné blízkosti. Stojí za to projít zkušeností nošení dětí v sebedůvěře a beze strachu, že děláte něco špatně.
Možná se bojíte, abyste své miminko nevhodnou péčí nepoškodili. Miminko je sice měkké, ale není tak křehké, jak bychom si představovali. Budete-li s ním manipulovat zodpovědně a s přemýšlením, jistě mu neublížíte, ani ho nijak nepoškodíte. Navíc období relativní zranitelnosti je u dětí velmi krátké v poměru k době, kdy se dítě aktivně psychomotoricky i sociálně vyvíjí a případné nesrovnalosti postupně srovnává – takzvaně z nich vyrůstá.
 Proto se nebojte manipulace s vlastním děťátkem - patříte k sobě. Naslouchejte své vnitřní intuici a řiďte se jí, je to váš nejvěrnější rádce a barometr vaší ryze individuální správnosti. Hlas většiny nemusí být vždycky nezbytně to nejlepší i pro vás samotné. Důležité je, abyste své děťátko mohli nosit a byli mu na blízku. Byla by škoda vzdát to ze strachu, že něco není perfektní.
Již v samotném názvu dvou slůvek provázejících vývoj dítěte - „psychomotorický“ a „psychosomatický“ si můžeme povšimnout, že psychika je také důležitá, dokonce se v nich nachází na prvním místě. Proto budete-li v pohodě vy, bude spokojené i děťátko. Podle toho poznáte, co je pro něj dobré a v jakých podmínkách se může správně rozvíjet.

Brána k dětem – zprostředkovatel


       Brána k dětem je otevřeným prostorem, který se snaží rodičům nabídnout podporu a podat jim pomocnou ruku. Nehodlá určovat nebo někomu diktovat, co je správné, ani se do této role nechce pasovat. Jsme spíše zastřešující institucí poskytující zázemí a zprostředkovávající kvalitní lektory, od nichž se rodiče mohou naučit techniku nošení dětí.

      Naši lektoři, jako lidé s různými zkušenostmi, vycházejí z různých teoretických základů. Již během přihlášení na kurz si mohou rodiče sami vybrat, ke komu se přihlásí dle toho, z čeho daný lektor vychází a čemu se od něj chtějí naučit. Naší zodpovědností je poskytnout skutečně kvalitní odborníky, za které se můžeme zaručit. Ovšem rozhodnutí, zda nosit své dítě v kolébce či ve vertikálu, již zůstává rodičích coby kompetentních a zodpovědných dospělých.

      Tuto možnost rozhodování nechceme nikomu upírat. Ba naopak, chceme všechny podpořit v sebevědomí, ve starání se, rozhodování se a zejména ve vychutnávání si potěšení z rodičovství. Nošení dětí je přirozenou činností, je to vztah a radost, kterou jsou rodiče od začátku schopni zvládnout. Proto se nebojme nošení dětí ani případných začátečnických chyb a užívejme si krásy vzájemné blízkosti s našimi dětmi

Náš tip:
·         Kurzy nošení dětí na organizované Bránou k dětem různých místech republiky naleznete zde.
·         Vyzkoušejte si, jak vám bude vyhovovat nový šátek nebo nosítko prostřednictvím Půjčovny šátků.


Autorky textu: Kateřina Stojaspalová, Hana Novotná

Doporučujeme ještě přečíst:
Nošení dětí jako smysluplný koníček
Nosíme děti za každého počasí
Co byste měli vědět o nošení v šátku?



[1] Vlivem vertikálního nošení malých miminek na páteř se zabývala bioložka Dr. Evelin Kirkilionis, která na toto téma provedla studii. U skupiny šestiletých dětí, které byly od narození dlouhodobě nošeny, nebyly zjištěny problémy se zády související s nošením ve vertikální poloze.
[2] Problematikou vývoje kyčelního kloubu se dlouhodobě zabýval Dr.Fettweis – německý ortoped, který zkoumal optimální polohu a dospěl k závěru, že abdukčně-flekční poloha je z tohoto hlediska ideální. Originál studie naleznete zde překlad A. Pohořálkové do češtiny zde.